Lidolišky

Onoho času se v plzeňském kraji, zejména na panství urozeného pána Sezimy z Blauenberka, velmi rozmohlo řádění loupežníků, zejména tlupy tré bratří Lišků.
Pán je kázal neúnavně stíhat, až byli řečení bratři spolu se dvěma strýci dopadeni. Okamžitě se přiznali ke všem zločinům. Byli odsouzeni k smrti na šibenici.
V den popravy pan Sezima osobně přihlížel výkonu spravedlnosti. Avšak stala se věc neslýchaná. Všichni zločinci zčistajasna zmizeli. Přítomní zahlédli toliko pět lišek, any mizely v dáli.
Podle svědků pan Sezima běsnil natolik, že rval bejlí rostoucí na šibeničním vrchu. Proto se dodnes praví:
Chtěl potrestat vzpurné Lišky,
popravil jen pampelišky.

Jako malá byla Ragnhild Revenová kvůli svému vzhledu dost nešťastná.
Proč zrovna ona musí vypadat úplně jinak než všichni kolem?
Připadala si ošklivá. Rodiče ji utěšovali, že je hezká, později zjišťovala, že se líbí i jiným. Ale jejím ideálem byla fotografie tety Ingrid, její dlouhé, plavé, skoro bílé vlasy.
Až jednou ji rodiče vzali do světa. Potkali i příslušníky svého druhu, máma tvrdila, že jsou to vzdálení příbuzní. Všichni byli podobní Ragnhildě.
Ale uviděla i něco jiného. Lidi s kožešinami, jaké měli - její příbuzní.
A maminka jí konečně vysvětlila, kam zmizela teta Ingrid.
Být stříbrnou liškou není zas taková výhra.