Postřižiny

Velikonoce mám ráda. Rozhodla jsem se, že nabarvím živá kuřátka. Nasypu jim skalici modrou. Tu slyším ze dvora árii „Ó vy lípy“ - přechází do zvučného „Hody, hody". Francin, od rána jako na trní, ztuhne a zatne pěsti, vyběhnu na dvůr, snaží mi v tom bránit, zakopnu, strhnu ho, chvíli se bezmocně válíme, a tu cítím mocné údery pomlázky. Utíkám, Pepin za mnou, běžím na spilku, skáču do mladiny, nořím se do libé tekutiny … na resuscitaci se už nepamatuji.
Večer mi Francin namazal jelita levandulovou mastí. Škoda, žádný další koledník nepřišel, ale stejně by o ta mrtvá kuřátka asi nebyl zájem.