Mortal Instruments

"Podívej se, jak je krásná! Voní jako láska," prohlásil Alec při pohledu na dcerku, kterou konečně adoptovali.
"Voní jako pokakaná kočka," odvětil Magnus a prohrábnul si vlasy. S kočkami měl své zkušenosti, koneckonců žil několik století, ale děti? Co sakra ví o dětech? Je mág, posraný nesmrtelný. Kdy se z něj sakra stal otec?
"Magnusi! Takhle se o naší dceři nevyjadřuj. Prostě ji umyjeme, přebalíme a bude zase krásná a roztomilá a voňavá. Počkej, kam jdeš?"
"Jdu zapnout pračku," odpověděl Magnus s kamenným obličejem. "Voní jako podělaná kočka a podělané kočky dávám do pračky, aby voněly jako vyprané kočky."
Nedošel.

Clary hledící z okna na spící město vyrušily něčí kroky.
“Isabel?”
“To jsem já, Jace,” jeho hlas zněl napjatě. Clary vycítila, že je něco špatně.
“Děje se něco?”
Jace přišel blíž. Jeho tvář ozářilo čarodějné světlo. “Nemůžu spát. Napadlo mě, že bychom si mohli zacvičit se zbraněmi.”
Chtěla mu vyhovět, vážně. “Nemůžu.”
“Neublížím ti.” Zažertoval chabě Jace.
“O to nejde. Věděla jsem, že můžu počítat s bolestí, když jsem sem na vlastní nebezpečí přišla. Promiň.”
Okamžik na ni hleděl a pak odešel. Clary si povzdechla, obrátila se zpět k oknu, ramena jí poklesla.
“Už jsi mi ublížil,” zašeptala do tmy.