Kadeřnictví (originální fandom)

Né, dneska vaří Jarda svíčkovou! Nechápu tenhle jeho páteční rituál, jím to jenom abych ho neurazila. Na šetrný naznačování nikdy nemám sílu a celý to do sebe vecpu. Musim si koupit nějaký pečivo, abych to měla čim zajíst. Fuj, to je pach. "Ahoj Jardo!" "Ahoj lásko!" odpovídá zpěvně, "udělal jsem trochu svíčkový, dáš si?" Zastavila jsem se .
Proč se mě vždycky zeptá? Mám snad na výběr? On se přímo vyžívá v mém "ano, drahý", v mém slitování. Citový parazit. Víš co? Má se říkat pravda, nebo ne? Ať už je jakákoliv. "Ne." vyhrkla jsem
Překvapená nevinnost jeho pohledu mě udeřila.

Poklidně jsem zastřihávala vlasy jednoho pána. Vánek si pohrával se závěsy a nic nenasvědčovalo tomu, že do místnosti někdo vtrhne a bude po mě cosi vyžadovat. Byla to moje kolegyně. "Eli, pojď prosim na chvilku ke mě." "Nemůže to chvíli počkat?" odpověděla jsem s posunky směrem k zákazníkovi. "Jenom na chvilku," naléhala. Když jsem se mírně otrávená omluvila gentlemanovi, zavedla mě k počítači.
"Tady mi přišla tahle nabídka." Ke každým třem nůžkám jedna zadarmo. Po krátkém přemýšlení jsem se vrátila k pánovi.
"Je mi to opravdu líto, ale asi to budeme muset dokončit někdy jindy. Máme tady nějaké technické potíže."

Tak je to zase tady. Dneska má přijít pan Largopelli. Sedm let sem každý měsíc chodí, aby si u nás nechal "vylepšit vizáž"; jeho oblíbený výraz. To by se ještě dalo přežít, kdyby to, co má být předmětem "vylepšováním vizáže", nebylo asi tak dvacet vlasů rozesetých po celé hlavě. Chápu nepříjemnost jeho situace, ale alespoň by mohl říct, co přesně po mě chce!
"Cilink-cink!" A je to tady. Ale dneska mu to řeknu otevřeně.
"Dobrý den, jak se máte, tak jsem si zase přišel trochu vylepšit vizáž..."
"Nechcete prostě vyholit vlasy?"
"Inu, proč ne, už jich tam stejně moc nezbylo..."