Bigot (originální fandom)

Sledoval jsem z povzdálí toho člověka, měl na sobě hnědý klobouk a režnou košili. Tvářil se poněkud unaveně, právě se pokoušel domluvit s jistým obchodníkem. Už mi zbývalo jen posledních pár chvil, po jeho odjezdu by bylo pozdě. Přiblížil jsem se, abych slyšel jejich rozhovor. Zřejmě to byl jeho známý. Rozprávěli o daňovém přiznání. Čas běžel a byli jsme na žalostně špatném místě. "No tak ať to máme rychle za sebou!" loučil se konečně majitel podniku. "Hele já to vidim, že se na to letos vy*eru. Stejně dneska umřu..." Zůstal jsem stát na ulici, sám, s těžkou zbraní v kufru.

Měl toho plnou hlavu. Nedokázal tomu uvěřit. V práci to je něco jiného, tam se to jednou stane každému, ale tohle bylo něco úplně jiného. Rodina stála mimo to všechno. Vřel v něm vzek, hlavně na sebe samotného. Zatkli jeho dceru a on ani nevěděl proč. Jakmile mu žena zavolala, vyrazil, jel rodinným autem, bez šoféra. Když vběhl do policejní budovy, nevšímal si udivených výrazů starých známých. Jeho dcera seděla na posteli v pokoji pro zadržené osoby, měla šrámy na rukou a jednu obzvlášť nepříjemnou na tváři. Matka stála bez výrazu u ní. "Urážel naší rodinu." Jeho oči upustily slzu.

"...Takže v netopýří hodinu ve skladě?"
"Potvrzuji, měj se Gladiátore."
Ťuk ťuk-ťuk bouch ťuk, cink. Lihař nedůvěřivě trhl hlavou ke dveřím, pomalu se zvedl a obešel místnost. Přiložil ucho k veřejím. "Promiň, spadl mi na zem nůž." Výraz úlevy se rychle změnil. Otevřel dveře, "Jako vážně?" I když byl Gladiátor mnohem vyšší, v tuhle chvíli se pod káravým pohledem zdál úplně bezmocný. Když mu ale Lihař podal nůž a s úsměvem pronesl "Mám to tady pro tebe.", znovu se napřímil.
Gladiátor se na odchodu ještě otočil vyjádřil se "To je hodně dobře naloženej tučňák," na konto jedné z mnoha vitrín.