DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

"Co je, Regu?" zeptal se přátelsky desátník Nóblhóch. "Poslední dobou chodíš jak tělo bez duše, bez urážky teda."
"Nacházím se poněkud ve stavu existenciální nejistoty," odpověděl policista Reginald Půlbotka.
Policisté si vyměnili pohledy; Reg byl na policajta poměrně chytrý, ale filosofií se nikdy nezabýval.
"Nedávno jsem slyšel takové rčení. O jistotě, daních... a smrti. Pro naši komunitu nezní zrovna povzbudivě."
"Jak to máte domluvený se Smrtěm, není moje starost. Ale daně za vás zaměstnavatel zaplatil, za to ručím," ozval se nečekaně A. E. Pesimysl.
"Díky, Ejí. To se mi vážně ulevilo," odpověděl Reginald. Zombie zkrátka taky potřebují nějaké ty jistoty.

Knihovnou znělo jemné šumění přesýpaného písku přerušované dutými zvuky. Případný náhodný kolemjdoucí by je asi nejistě přisoudil závadě na velkorypadle nebo překvašenému zelí zapomenutému v sudu. Osoba informovaná by ale nepochybovala, že jde o relativně vzácný úkaz - Smrťův smích. Začetl se do románu Mikuláše ze Slova o kolonii na nově objeveném kontinentu, která během tří století vyhlásila nezávislost na svém mateřském impériu, zavedla pokrokově federativní republiku a na důkaz své osvícenosti téměř vyvraždila původní obyvatele kontinentu.
(jako by někdo trhal plech) "Tak jediné jistoty života jsou daně a pak teprve já? Hmmm... Alberte, najdi mi hodiny nějakého vyššího daňového úředníka!"

Bylo to paradoxní.
Ty tři a půl roku, které se zdály jako sotva pár dní.
Ty zázraky, o kterých všichni mluvili, ale málokdo opravdu věřil.
Ta banda lidí ze dna společnosti, kteří konečně mohli věřit, že něco znamenají.
Asi bylo naivní si myslet, že by to mohlo vydržet.
Ale nešlo se smířit s tím, že to skončilo.
Někteří z nich se chtěli zkusit vrátit k nějakému "předtím".
Jeho už stolek s penězi a pohrdavé odplivování procházejících nelákaly.
Ztratily smysl ve světle Jeho pozvání a života.
Nenabudou ho zpátky ve stínu hrobu.
Pro něj už není cesty zpět.
Už nebude výběrčím.

Otvoril oči. Bolesť na hrudi pominula. Posadil sa, hviezdy vyzerali ako lampióny. Noc voňala. Vrátil sa na oslavu.
Bolo to príjemné a tiché miesto, teraz, bez ľudí. "Joe," povedal.
"Som tu, Will."
"Čím som bol starší, tým odpornejšie mi pripadali všetky istoty v živote. Že musím zostarnúť. A zoslabnúť. Že uvidím starnúť svoje deti. A to ostatné. Ale toto je celkom pekné."
"Myslel si si, že som nepríjemný ako dane?"
"Niečo také, priateľu."
Joe Black sa zasmial. Ľudia a ich pomýlené predstavy, ľudia zo sveta, čo chutí ako arašidové maslo.
William Parrish pohliadol na nebo. Hviezdy boli lampióny, a odlietali.

V průvanu se na oprátce houpalo tělo. Jeho majitel seděl u nedalekého stolu a čekal.
Dᴏʙʀʏ́ ᴅᴇɴ, ᴘʀ̌ɪšᴇʟ…
„To počká, posaďte se.“
Pʀᴏsɪ́ᴍ?
„Jsem pan Vohnoutek z Cechu Účetních.“
Jᴀ́ ᴠɪ́ᴍ.
„Působíte v oblasti Ankh-Morporku? Neregistrovaná profese typu S?“
Aɴᴏ.
„Náš cech byl najat patricijem k vyřešení takového drobného zádrhelu. Je tu otázka odvedení daně z příjmu fyzických osob.“
Jᴀ́ ɴᴇᴊsᴇᴍ ғʏᴢɪᴄᴋᴀ́ ᴏsᴏʙᴀ, ᴊᴀ́ ᴊsᴇᴍ ᴢᴏsᴏʙɴᴇ̌ɴɪ́.
„Drobná technikalita“
Účetní zalovil v aktovce pro lejstro.
„Tady – za celou historii cechu jste odvedl nulu. A potom tu máme ještě zdravotní a sociální.“
Smrť se nepotí, nikdy. Nyní se mu však orosila lebka.

"Magic... it's true," Thorne breathed when the door of one of the buildings closed behind them.
"Surprised?" Aminah asked coldly. "Didn't your father have magic?"
"No."
"We don't take Americans without magic."
"He... had a thing. Family heirloom. Artifact..."
"...that we might be interested in. But why would he still be alive?"
"Maybe he isn't. Either way uncertainty is high price to pay."
"Your life is higher."
"Everybody dies. We don't leave our people to rot in enemy camps."
They looked at each other.
"Help me."
She couldn't. She was on thin ice already. Unless...
"There will be a price."

Obřad AškEnte skončil. Osm mágů přešlapovalo kolem magického kruhu. Smrť měl slušivé půlměsícové pyžamo a papučky v nebeské modři. V kostnatých rukách držel knížku s názvem 100 a jedna kratochvíle před usnutím.
„Přišlo na vás udání, že neplatíte daně!“
„Já?“
„Nedostal jste formulář?“
Smrť si matně vzpomínal, že jedné mrtvolce tahal z ruky lejstro.
„Daně platí všichni. Vybírejte od svých klientů nájemné.“
Smrť už toho měl dost. Zavrčel, že to by tak hrálo a má si to strčit za klobouk. Patricij mu vynadal, že není správný vlastenec a zaplatí obří penále. Kruh se přerušil, všude kouř. Kdepak smrt a daně!

„Vybírej dobře,“ řekl Moody a zanechal Rabastana ve společnosti vlastních myšlenek v malinké výslechové místnosti v hlubinách Ministerstva. Na těžkém stole s vepsanými stopami mučení ležel pergamen, vedle něj dobře naostřený brk.
Podepisoval smlouvu se smrtí s dvojitým R. Dostal na výběr, hned jak se Raddle dozvěděl, že se vídá s Rowenou. Byla první na seznamu budoucích nebožtíků.
Po několika bezhlesných okamžicích její jméno vyškrtl a z náhradníků vybral jiné. Podepsal a pergamen zazářil rudě. Dokonáno.
„Hotovo?“ Moody se vrátil jako na povel. „Dobrý vkus.“
Rowena ho bude nenávidět, věděl to. Nemohl ale nechat zemřít dalšího nejbližšího.
Prodal Reguluse Blacka.

Her reading magic? It wasn’t usable here.
Opening portals? She wasn’t allowed.
Far from empath, she could “feel” others if she tried hard. Only got the basic understanding.
Doesn’t matter.
It’s not that hard to make coffee.
She brought it to the blonde. Tax for being junior in the office.
He thanked her.
“How do you like it here?” he asked, lightly touching her arm.
She lifted her eyes and for the first time actually looked into his.
They were blue, cold and dead.
She found Psycho.
She gave him a little smile.
“I feel like finally making a difference.”

"Slyšela jsi to už?" Zeptá se jedna kamarádka druhé, když se v neustálém kolotoči který představuje jejich život vyjímečně sejdou nad šálkem kávy.
"No jo, Danův děda prý před dvěma dny umřel"
"Jo jo, zajímalo by mě, jak to zvládaj. Vždyť on sám musel stále ještě vydělávat."
"Doslechla jsem se, že by to měl být pracovní ůraz, takže by jim něco mohli dát.
"Tak aspoň že tak. Ty jo, hele, já už musím běžet, za chvilku mi začíná druhá práce!"
"Mě taky, tak se měj!"
A obě běží svým směrem, musí vydělávat. Stát před třiceti lety zavedl daň za smrt.