Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P. O'Brian)

fandom: Námořní dobrodružsví Jacka Aubreyho a Stephena Maturina
A/N: Na gymplu nám vštěpovali, že je dadaismus hravej... Snaha byla. Mám sto chutí poslat jednu kouli tomu, kdo tohle vymysel, ještě teď mě bolí mozkové závity.
Po palubě se koule koulí. Po palubě se koulí koule dělová. Kam se koulí? Nepoví. Proč se koulí? Každý ví.
Máš strach? Kouli kouli.
Nechutná ti? Kouli kouli.
Stýská se ti? Kouli kouli.
Trpíš hladem? Kouli kouli.
Nechceš výprask? Kouli kouli.
Po palubě se koule koulí. Důstojník se koule bojí. Proč se bojí? Udělá mu koule bouli?
Vynadal ti? Pošli kouli.
Dal ti výprask? Pošli kouli.
Láteřil a rámusil? Pošli kouli.
A hned dva tucty? Pošli kouli.
Strávil jsi noc v lanoví? Pošli kouli.
Po palubě se koule koulí. Po palubě se koulí koule dělová. Proč se koulí? Každý ví.

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubraho a Stephena Maturina
A/N: I na Jacka jednou dojde...
Jack si prohlížel svého nového svěřence... Spíš jen nevěřícně zíral. Samozřejmě že už o tomhle „zázraku“ slyšel, ale nikdy ho nenapadlo, že bude spuštěn na vodu. A už vůbec ho nenapadlo, že mu bude velet zrovna on. Bože! Vždyť se mu ani nepodaří sehnat posádku. Na takovéhle příšeře s nechvalnou pověstí nebude chtít nikdo sloužit. Připadalo mu, že ta kocábka se hodí ke všemu možnému, jen ne k mořeplavbě. Celá konstrukce šalupy byla mírně řečeno prapodivná. Pomalu ani nedokázal odlišit příď od zádi. Nemohl se ubránit pocitu, že mu pánové z Admirality zapomněli dát k Polychrestu taky návod k použití.

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P.O'Brian)
A/N: Sliby se mají plnit, takže když máme ty Velikonoce... přímo navazuje na drabble Zajatec (Bože můj...) a I mistr tesař se jednou utne (Výbuch).
Klap. Klap. Kroky strážných se rozléhaly tmou. Pak se k jeho citlivým uším donesl další zvuk. Dus. Dus. Tiché, plíživé kroky. Kroky v měkkých trepkách. Ty kroky se mu zdály povědomé. Ale jeho vyčerpaná mysl je nedokázala zařadit. I pouhé přemýšlení ho mučilo. Náhle se zvuky změnily. Kroky přehlušil výkřik. Varování... Třesk zbarní! Povědomé hlasy. Stephenovi náhle svitla jiskřička naděje. S námahou se pokusil vstát. Dveře se rozlétly. Spatřil známé siluety. Jack! A námořníci z Lively! Několik párů rukou ho zvedlo. Napůl v mrákotách ho vedli.. spíš nesli ven. Od moře vál chladný vítr. Konečně se zase mohl svobodně nadechnout.

fandom: Námořní dobrodužství Jacka Abreyho a Stephena Maturina (P. O'Brian)
A/N: Já Stephena vážně nechci trápit, ale kdo má vymejšlet na takováhle témata něco pozitivního nebo střeskutě vtipného...
Každý člověk má nějakou tu slabost. Něco čemu nemůže odolat. Na Stephena jeho slabost šibalsky pomrkávala z poličky. Malá, skleněná lahvička s úhledně nadepsanou etiketou. Natáhl se pro ni. Chvíli si s ní pohrával v prstech. A ona jakoby šeptala:
„Otevři mě... Otevři“ Váhavě sjel prsty k zátce. Měl by? Nebo raději ne?
„Otevři mě... Otevři“ šeptal ten hlásek v jeho hlavě. Zněl tak lákavě. Jak by mohl neuposlechnout? Ale... Ozval se jiný hlas:
„Neotvírej...“ zněl stále silněji.
„Otevři...“
Ne! S třesknutím spadla lahvička na zem. Stephen se rozhodl skoncovat se svou slabostí, svým hříchem. Nebude více závislý na opiu...

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P. O'Brian)
A/N: Původně mě napadlo ještě něco jiného a ještě depresivněnjšího, ale na to je venku moc hezky. Takže opět Stephen. Předchází minulému drabble; Jak nad tím přemýšlím nejsem si jistá jestli je souvislost se zadáním dostatečně zjevná, jako výbuch taky beru velký neúspěch např. u zkoušky nebo v nějakém poslání. Aspoň u nás doma se to tak říká.
Něco viselo ve vzduchu. Opatrně se rozhlédl. Zvláštní... Instrukce splnil do puntíku. Ve stanovený den a hodinu se dostavil na místo schůzky. Netrpělivě pohlédl na hodinky. Spojka měla dorazit už před víc jak čvrt hodinou. A stále nic. Ručička na ciferníku poskočila o další minutu. Jeho šestý smysl mu říkal, že je něco špatně. Proč to zdržení? Že by... Raději ani nechtěl domyslet.
„Esteban Maturin?“
Ucítil na krku chladnou ocel. Na útěk bylo příliš pozdě.
„Půjdete s námi“ řekl neznámý hlas chladně. Sevřel ho pár hrubých rukou. To byl definitivní konec... Tolikrát už plnil podobné úkoly a teď... Naprostý krach...

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P.O'Brian)
A/N: Já vím, že jsem řekla, že už jsem Stephena trápila dost, ale to téma si o to přímo řeklo...
varování: násilí (tedy spíš jeho následky)
Ležel na podlaze schoulený do klubíčka. Jak dlouho? Nevěděl. Slyšel pravidelné kroky strážných. Klap. Klap. Odpočítávaly nekonečné hodiny. Nebo to snad byly dny? Všechno mu splývalo. Dlouhé řady výslechů... Jeho zarputilé mlčení... Bití, mučení. Už se ani nedokázal sám postavit na nohy. Ruce mu vypověděly službu už dávno. Byl slabý... Jak dlouho už? A jak dlouho ještě dokáže vzdorovat? Jak dlouho ještě dokáže mlčet, hrát svou roli? Nesčetněkrát v duchu prosil Boha, aby to už skončilo. Aby přišla smrt... milosrdné vysvobození. Ale ona nepřicházela. Čekal. Hodinu za hodinou, den za dnem. Nebál se smrti. Bál se že nevydrží... a promluví.