DMD č. 25 pro 25. 4. 2011 Téma: Čichni si!

Fandom: Profesor von Drak
Poznámka : Dnes je v kalendáři jméno Marek. Protože nemohou mít všechny mé postavy narozeniny v jediný měsíc, oslavíme dnes s Markem P. alespoň jeho svátek.
---
Marek P. chodil po škole s výrazem nakopnutého štěněte už od rána.
„Copak tě trápí? Tváříš se jak Boží umučení,“ zajímal se Jaroslav L.
„Ale, doma je zas kohout na střeše. Ráno jsem málem dostal konvicí,“ vzdychl Marek.
„Odstěhuj se,“ poradil mu Daniel, který vyšel ze sbírek s levačkou za zády.
„Všechno nejlepší k svátku, Máro,“ přál mu Jaroslav. „S Danielem jsme ti něco koupili.“ Kývl na Daniela, který ukázal plátěný pytlík.
„Přivoň si,“ pobídl Marka. Ten váhavě poslechl.
„Ach,“ vydechl pak potěšeně.
„To není všechno,“ usmíval se Daniel. „Podívej se dovnitř.“
Sáček skrýval skleněné těžítko se jménem. Vonělo levandulí.

Fandom: Multifandomový crossover (Torchwood, Harry Potter, Sherlock BBC, Muminci, Vlad Dracula od Jenny Nowak)
Poznámka: BJB
Ianto si přičichl k šálku horké černé kávy, spokojeně se usmál a odnesl ji Jackovi.
Remus ucítil pach čerstvě uvařeného vlkodlačího lektvaru a znechuceně se zašklebil. Stačil ale jediný pohled na voňavou horkou čokoládu, kterou si dopřeje za odměnu a bylo mu lépe.
Sherlock Holmes upil z hrnku silného černého čaje od Johna, zachumlal se do deky a pomyslel si, že i šok může mít své výhody.
Muminek se Šňupálkem si při pikniku nabrali do hrnečků vodu z řeky. Ještě pořád voněla po malinách.
Vlad se přikrčil ve stínu a čekal. Až sem cítil omamnou vůni její krve. Příslib extáze.

Fandom: Torchwood
Věnováno Lejdynce, která mě svou úžasnou povídkou k tomuto drabbleti inspirovala.
Ianto přivřel oči a zoufale stiskl rty. Celé jeho tělo se chvělo pod Jackovými zkušenými doteky.
Prohraje… nyní to již věděl najisto a proklínal sám sebe za to, že se s Jackem vsadil. O to, kdo déle
vydrží.
Ianto, ty hlupáku!
Když bylo po všem, Jack pohlédl na stopky. „4 minuty, 26 vteřin.“
“Zvítězil jsem,“ Ianto se na Jacka nedíval, ale i tak vycítil, že se zeširoka usmívá.
“Protože podvádíte,“ odvážil se (zcela zbytečně) odporovat. „To ty vaše feromony z 51. století…“ zašeptal.
Jack mu jemně nadzvedl bradu a políbil ho.
“Nestyď se si k nim kdykoli přivonět znovu, Ianto.“

fandom: originální
A/N: pokračování drabblu Musím tě chránit
Zarachocení zámku. Druhého... Třetího... Posledního.
Otevřené dveře.
Jsi tady, miláčku.
(To není otázka).
Jsi smutná, říkáš. Zoufalá. Ne, nemohu tě pustit. Je mi to líto. Přinesl jsem ti kytky. Sedmikrásky. Tak, jak jsem ti slíbil. Já sliby dodržuji, miláčku. Vždycky.
Cítíš? Cítíš, je, jak voní? Voní světem. Nebezpečně. Ale neměj strach. Tady, tady ti nic neublíží. Nikdo a nic se sem k tobě nedostane. Nikdy. Tady tě hlídám, miláčku, zamčenou na sedm západů. Víš dobře, že je to pro tvoje dobro. Musím tě přece chránit.
Dveře se zavřou, je pryč.
Cvaknutí zámku. Druhého. Třetího. Posledního...
Sedmikrásky zůstaly. Voní světem. Nedosažitelným.

Fandom: originální, ze života
Zničehonic se začala tvářit nadmíru nadšeně. Její blažený výraz se stále rozšiřoval.
„Co je?“ zeptala se automaticky, ale odpovědi se nedočkala.
Zkusila to tedy jinak. Zkusila sledovat směr, kterým upírá ten zasněný fanatický výraz.
Jediné, co viděla byly keře šeříků, stromy, tráva a lavička.
„Echm?“
Nechápala. Lavička to ale asi nebude.
„Šeřík“ , zaznělo.
Rozešly se jeho směrem. Čekala by, že k němu poběží, ale ne. Šly normálním krokem a až posledních deset metrů Puma „dohopsala“.
Chvilku do šeříkového keře bořila obličej a vydávala u toho neidentifikovatelné zvuky.
„Prostě šeřík“, prohlásila po chvilce a usmívala se tím připitomnělým výrazem.
„Čuchni si.“

Když jsem se po čtrnácti dnech v Aldormě poprvé dostala na Wildaran, nevěděla jsem, co čekat. Najednou jsem zjistila, že nejhorší, co mě může potkat je nuda. Velký hrad s obrovskou zahradou sice představoval spoustu možností na vycházky, ale takhle jsem nechtěla trávit celé dny.
Chyběl mi každodenní řád, práce, která by mi zaplnila den.
A tohle všechno jsem našla ve stájích, kde jsem potkala i Damiána.
Byl zvláštní, neboť jedna z jeho prvních vět zněla: „Čichni si.“
Tenkrát jsem ho ještě nechápala, ale dneska už vím, že myslel vůni koní.
Souznění s přírodou a příslib dálek. A také lásku.

“Co chceš dělat?” chytil ji za ruku, v níž držela lahvičku s fialovou náplní.
Pokrčila rameny a vytáhla zátku. Chodbou se rozlila typická vůně Pavlovova Patentovaného Pravdomluvu. Svázaný Kajetán se rozchechtal.
“Takže proto jsme se táhli až sem. K tělu. Chceš to udělat šetrně.”
“Chci ti jenom položit otázku,” zamračila se Nela.
“Odpověď můžeš dostat okamžitě. Nezabil jsem tě žádnou magií. V Budči bych si netroufl, i kdybych magií používal k těmhle účelům. Je příliš snadno vystopovatelná.”
“Ale...”
“Plány padly,” zašklebil se, “když smrt nezpůsobila magie, tak ty tanečky s vracením k životu mnohem víc bolí. Máš na to žaludek?”

Fandom: Pán Prstenů.
(To to trvalo...)
Poznámka: preslash a přísahám, že jsem v tom nevinně. Můžou za to ti dva (a Titany, kterou tímto zdravím, věnuji jí tuto stoslůvku a posílám fiktivní jablko). Přehlasovali mě a já jsem moc unavená na to, abych jim vzdorovala.
Aragorn odešel za dalšími nemocnými. Hobiti zůstali sami.
„Smíšku, zavři oči.“
Zašustění.
„Přivoň si.“
„Pipe, to je Dolanské listí! Z mého batohu!“
Otevřel oči. Pipin se na něho šklebil.
„Batoh ti leží u postele, Chodec ho celou dobu viděl…“
Pipin odběhnul pro něco k jídlu. Smíšek zatím seděl v posteli, kouřil a vzpomínal na krále Théodena. Ze zamyšlení ho vytrhlo až jablko, které po něm hodil Pipin.
„Posuň se trochu.“
„Pipine, to je moje postel.“
„Přece bys nenechal vlastního bratrance stát.“
Posunul se.
„Pipine, to je moje...“
„Pst. Hlavně to tu nepodpal."
Později té noci hledal Bergil svého kamaráda marně.

fandom: Skip Beat!
poznámka: Já vím, už to přeháním, ale koho to jednou posedne...
a navíc, už nějakou dobu uvažuju, čím by Kyoko mohla vonět. :-)
Ren stál ve dveřích vlastní kuchyně a znovu žasl, jak vábivé vůně se z ní taky mohou linout. Jídlo bylo pro něj jen výživa pro tělo, a kdyby se udržel naživu sluncem a větrem, víc by nepotřeboval. Jenže Kyoko dokázala uvařit i zeleninový vývar, jako by byl plný slunečního svitu, a její dušené maso s rýží...
Právě se natáhla na špičky, aby dosáhla na poklici ve vysoké skříňce, takže udělal krok, aby jí pomohl.
Do nosu ho udeřila další, zároveň uklidňující i znepokojivá vůně - zelený čaj. Její šampon.
Obchod "přátelská výpomoc za domácí večeři" se změnil v trénink vlastního sebeovládání.

fandom: Rodina Addamsovcov
poznámka: děkuji Amarantě za betaread
„Goméz, obráť sa! Zastrelím ťa od chrbta! To bola moja posledná dávka dynamitu! Chcel som ho nechať aportovať aligátorovi!“
„Fester, buď čestný súboj, alebo nič.“
„Teda nič. Do supa!“ urazil sa Fester a udrel za sebou dverami.
„Strýko, ešte si živý?“ zastavil ho Pugsley na schodoch. „Potrebujem súrne pomoc s tými náložami pre Wednesday.“
„Nemám žiaden dynamit.“
„Ja áno!“
Fester sa rozžiaril.
„Goméz, miláčik!“
„Čo sa deje, drahá?“
„Chcela som si vychutnať vôňu nášho močiara a-“ usadla do kresla.
„Pugsley, bežte sa s tým dynamitom hrať do herne, vašej mame nerobí dobre ten čerstvý vzduch, čo vniká otvormi v múroch.“