DMD č. 23 pro 23. 4. 2011 Téma: Výbuch

fandom: realita
AN: viem, že nedostanem bod, ale inšpirácia bola neodolateľná... :)
"Víš, my v zimě zvykneme vytopit celý byt..."
"Jé, ty už máš dítě? A můžu si ho na chvilku pochovat?"
"Poprosil bych tě jedno pořádně horké kafe."
"Na ty velikonoce bylo u nás takové vedro..."
"Já opravdu nevím, co z toho bude. Ví Bůh..."
A slovenská priateľka nemohla za to, že ho nepochopila.
"Panebože, ty ale vyzeráš... Rob so sebou niečo a konečne schudni!"
"Dnes som našla rozbitú vázu. Priznaj sa, že si to spravil!"
"Prečo si mi priniesol kel namiesto kapusty?"
"Tie nové šaty ti vážne pristanú."
"Naozaj tu nezavadziam?"
A český přítel nemohl za to, že ji nepochopil.

Barney si s sebou do svého mládeneckého bytu odvážel hned dvě blondýnky k nakousnutí.
„Uvidíte, dámy, bude to legen…počkejte si na to,“ mrkl na jednu i druhou, když si je vedl do ložnice.
V jediném propletenci se svalili na obrovské letiště a vše směřovalo k rozžhaveným, bouřícím vulkánům, valící se žhavé lávě, stříkající žhavé lávě, zkrátka k aplikované vulkanologii v celé její kráse s ohňostrojem na konci.
Nakonec z toho však byl spíš výbuch - Barney se svého „…dární!“ té noci nedočkal.
Zato hodně silně proklínal Tedův zvyk přecházet ráno z koupelny do pokoje nahý. Ten mentální obraz byl…antikoncepční.
Fandom: HIMYM (Jak jsem poznal vaši matku)
Poznámka: Aplikovanou vulkanologii jsem si vypůjčila od Kulhánka a návštěvnic jisté pražské čajovny ;-)

Fandom: Krakatit
Poznámka: ďakujem sestre Wandrike :)
Prokop se skláněl nad svým laboratorním stolkem. Pečlivě zachytával do zkumavky kapky průhledné, ostře čpící kapaliny z frakčního destilátoru. Pohlédl na teploměr a pak si vzal další zkumavku.
Tentokrát to jistě vyjde...
Najednou se ozvala rána a pak řinčení skleněných střepin. Prokop se hbitě hodil k zemi. Teprve po dlouhé chvíli se opatrně zvedl, otřel si krev ze zjizvené dlaně a s lítostí se podíval na zničené přístroje. Ten isooktan patrně nebyl dobrý nápad...
"Ach, dědečku," zasténal, "jak rád bych konečně udělal něco, co bude jenom svítit a hřát a sloužit lidem. Ale vždycky mně z toho vyjdou jenom třaskaviny..."

Fandom: Pro oči barvy morionu - povídka od Bilkis
Poznámka: Věnováno překvapivě Bilkis. Díky za krásný zážitek.
Co cítíš?
Bolest?
V první chvíli tě to zcela ochromilo.
Dalo by se to přirovnat snad jen k výbuchu supernovy.
Myslel sis, že jsi připravený?
Ale jak se připravit na něco takového?
Všechny ty dávno zapomenuté nebo nikdy nepoznané pocity.
Zaplavily tě jako vlna.
Jak se s nimi porvat?
Bylo to tak silné, že jsi nejprve nedokázal rozlišit nic konkrétního.
Až později, když odezněl první nápor a když pominula fyzická bolest, zjistil jsi, že to nejsilnější, co cítíš, je strach a láska.
Bojíš se co bude dál?
Zůstal ti Max.
Bude ti to stačit?
Nebo jinak.
Budeš stačit ty jemu?

„Bylo tam napsáno, ať mícháte doleva!“ Zuřil Snape stojící nad Nevilem.
„Víte, která je levá! Co? Nikdy! Opakuji nikdy, jsem nic takového neviděl!“ Potřásl Severus zbytky svých ohořelých vlasů.
„Podívejte se!“ Rozmáchl rukou po zdemolované učebně. Všechen sliz a plíseň, které si za ta léta vypěstoval, se teď válely promíchány na zemi, se střepy ze sklenic, ve kterých byly skladovány.
I když profesor lektvarů soptil na největší možnou míru. Nevil nic neříkal. Stál, v ruce neustále třímaje pahýl své stříbrné naběračky. Obličej očouzený předešlým výbuchem.
„Měl jsem poslechnout tatínka. Dát přednost bezpečnější práci v továrně na třaskaviny.“ Zoufal si Snape.

Fandom: Trhák
Poznámka: věnováno mamce k narozeninám. Věřte, že zkombinovat tohle téma s vhodným tématem bylo... No, trvalo to dlouho a nadávala jsem na jisté osoby jak špaček...
Poznámka 2: pokud jste to ještě neviděli, pusťte si to. A nezapomínejte, že je to parodie. A že to mají na svědomí Smoljak se Svěrákem. *doporučujík*
Že je můj šéf cholerik, to víte všichni.
Hrubý byl ke všem, kromě sponzorů, často vybuchoval a měl tu svou zvláštnost. Neříkejte, že jste o tom neslyšeli. Když byl rozčilený, prostě trhal věci. Co mu přišlo pod ruku, nejčastěji to co měl zrovna na sobě. Připadá vám to vtipné? Myslíte si, že to pasuje k filmu? A dokážete si představit, co prožíval? Jak se cítil, když režisér „zkazil“ tu scénu s výbuchem? Já to vím, protože jsem byla s ním.
Že je můj šéf cholerik, to víte všichni. Že jsem do něj už roky zamilovaná, to neví nikdo. Ani on.

Již delší dobu tušila, že jejímu životu něco schází.
Škola, příchod domů, práce… Neměla se špatně, ale přesto chtěla víc. Jakousi jiskru, která by zažehla vše kolem ní a pomohla jí vymanit se z letargie, která se jí postupně zmocňovala.
Odpověď přišla znenadání a v podobě, v jaké by ji nikdy neočekávala.
Vše začalo výbuchem kanceláře, kde si přivydělávala. Utíkala jako o život, za zády cítila spalující plameny a potom spatřila
jeho
. Právě se chystal vejít do jakési modré budky, ale uviděl ji, jak běží, zarazil se a široce se usmál.
Od této chvíle její život již nikdy nebyl stejný.

„Michaeli, už jednou jsem ti vysvětloval, co se od tebe na plese očekává,“ řekl rozhodným hlasem Creagan.
„Já ti zase říkal, že na ten pitomý ples jít nechci,“ oponoval mu syn.
„Nemusím ti snad opakovat, že tady nemáš na výběr,“ zvýšil král hlas a zatvářil se při tom káravě.
„Opravdu nemám zájem hledat si nevěstu mezi šlechtickými dceruškami, když mám Lucii.“
Výbuch vzteku Creagana nepřekvapil, znal povahu svého syna, který měl tuto vlastnost po své zemřelé matce. Věděl, že nejlepší je počkat, než se to uklidní, protože dnes by už nic neprosadil.
Je horší vládnou své rodině než celému království.

Paní Evelína Kdákalová se snažila, aby do příchodu svého synka ze školy uvedla dětský pokoj do aspoň trochu obyvatelného stavu. Ještě štěstí, že nebyl doma, když se to stalo. Vše přitom začínalo tak idylicky... Rupertek si přál domácí zvířátko. Paní Kdákalová mnohokrát slyšela, že děti by nějaké zvířátko mít měly - pomáhá jim to naučit se odpovědnosti a empatii. Že Rupertek nechtěl jen nějaké obyčejné zvířátko se zpočátku nezdálo být velkým problémem. Jenomže teď, když paní Kdákalová odstraňovala z podlahy a stěn ten svinčík, co tu po tom výbuchu zůstal, říkala si, že bahenní dráček jako domácí mazlíček opravdu není ideální.

Varování: Spánkový deficit, celkové vyčerpání a málo času.
Poplácali ho po zádech a řekli mu, že je hrdina. A že to všechno závisí jen na něm.
Zeptal se jich, proč tam radši nepošlou speciálně vycvičeného psa.
Poradili mu, ať drží hubu a radši se soustředí na svou práci. A potom pro jistotu dodali, že je hrdina.
Srdce mu bušilo až v krku. Nadechl se, možná zakřičel některou z těch typických frází, jaké se v podobných chvílích říkají ve filmech, a vykročil vstříc smrti nebo slávě.
Výbuch jej zabil po necelé minutě.
Klikla na „nová hra“.
Proklela ten zatracený nefungující internet, kvůli němuž se byla nucena zabavit hledáním min.

Fandom: >Hledání min (ano, myslím tu hru :o) )