Star Wars: The Rogue One

Chyba! Ve Hvězdě smrti je chyba a on tu leží postřelený na plošině scarifské vysílací věže! Ale tohle není konec! Doplazí se pro pomoc, najde tu chybu, opraví ji a…
Na obzoru zničehonic přibyl nový měsíc. Ve skutečnosti nejvelkolepější zbraň, jakou kdy lidský mozek vymyslel. Zbraň, jejíž stavbě zasvětil dvě dekády svého života. Ještě než se vynořilo osm sbíhavých zelených paprsků, pochopil, že je zde proto, aby mu místo slávy přinesla smrt.
Jeho poslední myšlenky se však příliš nezabývaly touto ironií osudu. Všechny pohltil bezmocný vztek který se zhmotnil v poslední slova snažící se překřičet konec světa: „Tarkine, ty hajzleee!!!“
 

„Vás jsem tady ještě neviděl,“ poznamenal majitel obchodu se zemědělskými potřebami. „Jste tu nový?“
Galen přikývl.
„A smím se zeptat, odkud jste se přistěhoval?“ vyptával se obchodník.
„Z Coruscantu.“
„Z Coruscantu! Do téhle díry! Co vás k tomu prosílu vedlo?“
Že prchl před Impériem, Galen nepovažoval za vhodné zmiňovat. Raději se tedy uchýlil k tomu druhému, méně naléhavému, důvodu změny bydliště.
„Kvůli dceři. Chci, aby vyrůstala v čistém životním prostředí a jedla přirozeně vypěstované potraviny.“
„Ale co školy?“ namítl prodejce. „Ty jsou přece na Coruscantu nejlepší…“
„Budeme ji s manželkou učit sami.“
Když Galen odcházel, obchodník si ťukal na čelo.

„Jyn, je čas jít spát,“ řekla Lyra, když nakoukla do dětského pokoje.
„Mě se ještě nechce spát,“ protestovalo děvčátko s tmavohnědými copy.
„Když slunce zapadne, všechny děti musejí být v posteli. Jinak si pro ně přijdou Sithové, pamatuješ?“ zkoušela matka nezbedné dítko postrašit.
„Ale já už jsem velká!“
„Aha, tak to už asi nebudeš chtít slyšet pohádku na dobrou noc,“ řekla Lyra naoko zklamaně. „A to jsem zrovna měla přichystanou jednu o rytířích Jedi a záhadné jeskyni plné barevných krystalů…“
Jyn prosvištěla pokojem, jako by ji poháněly hypermotory a po hlavě hupsla do peřin. „Prosím, mami vyprávěj! Pořád jsem malá.“

From: Dir. Orson Krennic
To: Dr. Galen Erso

Přerušené dodávky dílů kvůli blbý ofenzívě? A? Zítra je máš. Protože, hádej co - máme ARMÁDU!

From: Dr. Galen Erso
To: Dir. Orson Krennic

Inspekce, sklerotiku.
Příští týden.
Wilhuff osobně.
Nic?

From: Dir. Orson Krennic
To: Dr. Galen Erso

No jo, furt! Nikdo snad nečeká, že něco takovýho dokončíme v termínu. Klídek.

From: Dr. Galen Erso
To: Dir. Orson Krennic

Jsi bipolární magor bez pudu sebezáchovy, ale znám tě dvacet let, tak co se ještě divím. Gin?

Orson odeslal odpověď a zívl. Vždycky miloval termíny. Hlavně ten krásný vžumivý zvuk, když ho míjejí...

Zase se válel na podlaze a kreslil. Už během cesty na Brentaal si Galen všiml, že narozdíl od ostatních studentů dává Orson přednost obyčejnému tabletu a písátku, které dřív nebo později bezděčně ožvýkal.
Orson mžoural přes přerostlé háro a pod hubenými prsty mu vykvétaly perfektní kružnice a dokonale rovné čáry. Reaktory. Děla.
"Teda," nevydržel Galen nakonec."Nechci se dotknout tvý architektonický geniality, ale jak že to má být velký?"
"Ále," zasmál se Orson."Takovou kravinu stejně nikdo nezaplatí. Pojď radši na pivo."
Tak šli. V blažené nevědomosti, že osud je pěkná svině. A některé vzdušné zámky nakonec bohužel někdo postaví.