Star Wars

Potkali se před budovou, oba se sbalenými kufry. Na cestu se vydali spolu.
„Kam teď půjdete, pane?“ zajímal se seržant Mosk.
„Vracím se na Coruscant,“ odpověděl Syril zkroušeně. „A vy?“
„Zůstanu tady na Morlaně. Něco už si najdu.“
Chvíli šli vedle sebe mlčky, až to Syrilovi nedalo: „Myslíte, že kdybyste se doslechl něco o Andorovi…“
Mosk se usmál. „Dám vám vědět. Spolehněte se.“
Zase šli potichu až k místu, kde se jejich cesty dělily.
„Hodně štěstí, seržante,“ loučil se Syril a pokusil se tvářit méně tragicky. „Třeba se ještě setkáme.“
Mosk ho sevřel v žebra drtícím objetí. „Šťastnou cestu, pane.“
 

Hořelo a ozývaly se vzdálené výbuchy. Gwen to bylo jedno, bylo tu něco, co se muselo udělat. Poslední věc, když o ty živé a vyděšené už bylo postaráno.
Dveře do knihovny se vyvrátily při soustředěné střelbě clonetrooperů. Gwen proklouzla mezi regály a snažila se nevnímat předměty na podlaze. Chodba, ještě jedna a dveře. Gwen vztáhla ruku. Tiše zasyčely a otevřely se.
Místnost byla prázdná.
"Kurva."
Pak ji něco napadlo. Stiskla několik ornamentů v jednom koutě. Kus stěny se odsunul. Výklenek nebyl prázdný.
Tři jsou dost. Lehce se sbalí a přepraví.
Gwen měla hotovo.
Vyšla z Chrámu. Neohlédla se ani jednou.

„Hotovo?“ otázal se Trent komandéra Zanea, když se sešli u stíhaček v hangáru. Přiblble se u toho culil, takže vesměs nebylo pochyb, na co naráží – na Plutova slova, že už je mu všechno jedno a že prostě zkusí sbalit komandéra Malone. Pilot mu to přál, a jí ostatně taky, a vlastně se docela těšil, jak jim bude pomáhat ten vztah tutlat před nejvyšší radou. Jenže Pluto se tvářil vysloveně nevítězně.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ale slíbila mi, že až dotáhneme ofenzivu, tak na Sluis Van zajdeme na kafe.“
„Tedy z půlky hotovo,“ usmál se Trent a za dvacet minut Pluta sestřelil.

Komandér Dodge byl jedním z těch svéráznějších klonovaných důstojníků republikové flotily. Pochopitelně sdílel odhodlání svých bratrů vyhrát válku a disponoval celou řadou taktických a strategických znalostí, které z můstku Orlanda nejen pravidelně aplikoval, ale dokázal je i cíleně poradit někomu méně zkušenému. Jak navádět torpéda, co na nepřátelské lodi zaměřit jako první a tak, však víme.
Taky ale rád a poměrně úspěšně flirtoval s důstojnicemi a i v tomhle oboru mohl začátečníkovi ledasco poradit.
Pluto Zane trávil u jeho stolu v kantýně docela dost času a na věci z té první množiny se ho nad šálkem kávy nezeptal ani jednou.

Grievous si zamnul pařáty. Tohle bylo neočekávané štěstí.

Nebyli ani vedle sebe v celách. V jedné vždy seděl jeden vězeň, obklopený magnaguardy. V obou vedlejších bylo přecpáno dalšími elitními droidími zabijáky.

Grievous chodil od monitoru k monitoru a pochechtával se.
Pak se za ním ozvalo zakašlání.
"Co tu chceš?!"
"Poradit. Neměl byste jim kromě zbraní odebrat i zbroj?" zeptal se návštěvník, který vypadal trochu jako senátor za Naboo.
"Proč? Copak si myslíš, že stráže umlátí brněním?"
Návštěvník pokrčil rameny a zmizel.

Když jeden vězeň opravdu umlátil stráže brněním a osvobodil ostatní, Grievous usoudil, že ten pan Rumburak měl asi pravdu.

Prvních pár týdnů na Mstiteli bylo pro Abby poněkud náročnějších. Přeci jen tam byla přidělena vysloveně omylem, jen horko těžko si našla nějaké uplatnění a celou tu dobu se snažila zjednat systémovou nápravu. Ostatně ty vykopávky, kterých se měla původně účastnit, se samy neprovedou.
Pak jednou s Plutem procházeli pravidelná hlášení z jiných sektorů galaxie a ona náhle zmlkla.
„Co je?“ zeptal se pilot, protože ani jemu její změna nálady neušla.
„Carlac,“ ukázala na mapu. „Vpadli tam Mandaloriani a nikdo nepřežil.“
„Tam jsi měla kopat, než ses ocitla tady?“
Abby jenom přikývla. Možná Síla přeci jen věděla, kam ji posílá.

Někdy se to stane. Ráno se probudíte v míru s celým světem, pak vlezete na trochu rozsáhlejší a hlučnější trh a najednou jsou vaše sociální baterie nejen v mínusu, ale ouplně v... kontejneru na baterie. Naštěstí i tady jsou zapadlé koutky, kde je lavička a relativní pusto a prázdno.
"Moc dlouho se nezdržíme," řekl Tyros
"Můžu tu s tebou zůstat," navrhl Thon.
"To je dobrý, potřebuju jen chvilku."
"Dobře. Nevim, kdy se vrátíme. Kdybys tu nebyla..."
"Tak tu nejsem už vůbec."
"Dobře," Tyros se rozhlédl, "a ono to odtud i dobře půjde."
"Co?"
"Beam me up, Scotty."
"To máš pravdu."

Sabé si na hlavu posadila diadém a s pohledem do zrcadla ho urovnala. V honosné róbě a s vlasy vyčesanými do složité konstrukce byla na první pohled od královny k nerozeznání. Líčení se silnou vrstvou pudru pak zakrylo rozdíly i na ten druhý.
Padmé jí podala své náušnice. „Sotva ti můžu dost poděkovat,“ řekla.
„Bude mi ctí, má paní,“ odpověděla Sabé.
Přesto se Padmé cítila provinile. Jedna věc byla vyměnit si šaty, aby se mohla nenápadně vypařit, ale něco úplně jiného bylo poslat Sabé do situace, kde hrozilo nějaké nebezpečí. Nebo, jako dnes, na slavnostní otevření expozice pavouků v zoo.
 

Pravý můstek křižníků třídy Venator byl vyhrazen veliteli, levý dispečinku té hromady stíhaček, co z lodi pravidelně startovala. Tak tomu bylo vždy a konfederační admirálové si toho nakonec taky všimli a začali toho využívat.
Kapitánka Avis tedy po pár střetech s nepřáteli, jejichž kanóny viditelně mířily právě na její pozici, zvažovala, že by to na Mstiteli prostě prohodila. Takticky to smysl dávalo, protože by tím předcházela trapné situaci, kdy jeden přesně zacílený zásah může zneschopnit celou docela drahou loď. Nakonec to ale neudělala, protože jí to přišlo poněkud zbabělé.
Což je trochu škoda, protože by jí to později zachránilo život.