Princ a chuďas

"Tak jo, pro moje bezpečí budu hrát fackovacího kluka já." Souhlasil hnědovlasý chlapec. Měl asi 9 roků života a dosahoval výšky 130 centimetrů. Krásné modré šaty vyšívané stříbrnou nití a klobouk s pery.

Začal si svůj drahocenný úbor sundavat. Druhý hoch navlečený do hrubé haleny jej napodobil a skutečně za chvíli tu stáli na vlas podobní dva devítiletí chlapci, snad jen jedna malá piha na levé straně nosu naznačovala odlišnost čističe stok.

Když byly převlečeni, vešli do uličky dva pytláci. "Tak naše princátko si vyšlo na procházku," řekl jeden. "Pár ran na plocho fackovacího kluka vás naučí." Ani nestačil zaprotestovat.

Oblékají mě jako panenku. Na všechnu tuhle péči už jsem si zvykl, ale dnes opravdu soukají do slavnostního oděvu tělo téměř bezvládného hadrového panáčka, který je okolnostmi vlečen ke koru- Ne, ani vyslovit to nechci!
Den pokročil. Jedeme k opatství. Tiše sedím a modlím se. Prosím Boha o zázrak, o ránu bleskem, o cokoli, jen aby všem spadly klapky z očí a oni pochopili, že nejsem a nikdy nemůžu být jejich král. Aspoň znamení!
Vzhlédnu k nebesům a můj zrak, ještě neuvyklý nevšímavosti panovníka, zahlédne mezi lidmi moji matku.
Mé gesto.
Matčin výkřik.
…
„Neznám vás, paní,“ pronesu chladně.
Jsem ztracen.