Spaceballs

Dychtivostí rozechvělý a vášní roztoužený Lord Temná helma usedl v tajné komůrce, před sebou sbírku plastových panenek. Podařilo se mu konečně unést princeznu Vespu, a než s ní chlapácky promluví, může se oddávat nevyřčeným touhám. Figurky nechal kdysi vyrobit na zakázku. Teď se ponořil do své zvrácené hry.

„Hlavně, děvče, nepracuj. Tvůj mocný manžel se o tebe postará.“

„Já tě nechci, ale když nad tím přemýšlím…“

Někdo vzal za kliku.

„Plukovníku Sandersi, neříkal jsem, že máte klepat?“

„Lorde Helmo, chce Vás prezident. Nebojte se, neviděl jsem Vaši hru s panenkami.“

Temná helma zhnuseně odfukoval. Ani na vlastní lodi nemá soukromí!

Jak je známo, Lord Helma si brousil zuby na dceru krále Rolanda, princeznu Vespu. Jenže pak mu ji vyfoukl kapitán Lone Star se svým věrným Blafem. Pidimužík v černém kvílel a všelijak zuřil, nicméně jeho odhodlání neutuchalo.

Po několika karambolech v Absurdní rychlosti mohl Lord Helma začít racionálně uvažovat, možná proto, že se během nezvyklého letu třískl do kebule. Brzy našel správný kurz. Vzhůru na poušť!

„Pane, vidím něco malého a růžového.“

„Gumička do vlasů? Zahoďte to!“

„Ale pane, je na tom znak Druidie! Princezna nebude daleko!“

„Výborně! Tak zabořte ten svůj frňák do země a čichat! Je to rozkaz!“

Ženské! Nedochází jim, v jaké šlamastyce se ocitly! Spaceballové nepoleví, dokud je nedopadnou. A na poušti s tím nebudou mít problém.

Kapitána Lone Stara ponížili. Princezna se nesla jako pávice, se svou kabelčičkou. Za ní škobrtala komorná-robot s paraplíčkem a zavazadlem na kolečkách, druhé musel nést s Blafem, jak nějaký soumar. Co v tom má?

Položil náklad a otevřel víko. Zhrozil se.

„Co je tohle?“

„To je můj extra fén na vlasy. A já bez něj nemůžu žít!“

A dost! Se soumařením je konec. „Chcete fén? Neste si ho sama!“

Třásla se vztekem, ale vyhrál. Tu věc tam nechala ležet.

Pěšák imperiální armády, věděl ZT1985, má být v první řadě poslušný. Disciplinovaný. Následovat rozkazy. Neklást pitomé otázky. Každá informace navíc je totiž co? ZBYTEČNÁ informace.
Měl ale vážně divný pocit a nemohl se ho zbavit.
Důstojník zachytil jeho zaváhání a vzhlédl.
"Co zas!?" houkl rozmrzele. ZT1985 v tom jasně zaslechl nevyslovené Do prdele, takže zaváhal ještě víc. V brnění měl písek a horko na nich leželo jako drtivý příkrov.
"Promiňte, pane, ale VÁŽNĚ chtěli tohle?"
"Rozkaz je rozkaz. Nemelte a pokračujte!"
V duchu zasténal.
"Pročesat poušť," znělo rozumně. Ale fakt si nebyl jistý, jestli si na to měli brát hřeben.