Výslech

Za chladná pouta, která mi za zády svazovala ruce mě vysoký policista vedl po dlouhé, bílé chodbě. Nikoho jiného jsem tam neviděl, bylo tam ticho a chladno. Naše kroky, dunící o pevnou, šedou podlahu byly jediné, co bylo slyšet. Když jsme došli na konec chodby, policista odemkl dveře a oba jsme vešli dovnitř. Místnost byla malá, uvnitř byly jen dvě židle, každá z jedné strany stolu. Policista mě dostrkal k jedné z nich, posadil se na tu druhou a začal na mě mluvit. Mluvil dlouho, ptal se na spousty různých otázek, zatímco jsem mu odevzdaně odpovídal na každou z nich.