Loki

Nedokázal se přes poskoky Šíleného Titána dostat blíž. Mohl jen pozorovat, jak se Rukavice ocitá na Tonyho ruce.
Ne, ne, ne!
„A já jsem… Iron Man.“
Lusknutí.
„NE!“ Výkřik z Lokiho úst, rezonoval do naprostého ticha po bitvě. Přiblížil se, poklekl u milovaného muže. Vzal Tonyho tvář do dlaní.
Cos to udělal?
„Anthony...“ Bůh nevnímal sluneční paprsek, který dopadl na Starkovu tvář. Nevnímal nic krom muže, který naposledy vydechl… a čas se zastavil.

Bůh příběhů na svém trůnu strnul. Ať se snažil, jak chtěl, nedokázal jeho smrti zabránit.
Tak tohle je můj Nexus? Napořád?
Osamělému bohu sklouzla slza po tváři.

„Slibuji ti, bratře, že dnes nad námi Slunce nezajde.“ Slova jedné z mnoha Lokiho Variant se nesla prostorem a časem, až k trůnu na konci času.
Sedící černovlasý bůh se ušklíbl.
Takže to jsou ta slavná poslední slova ve všech vesmírech? Opravdu? Žádná z mých Variant nedokáže přežít tohle setkání s Thanosem…
Nepočítal kolikrát už to viděl. Jeho čas nikam neplynul, ale příběhy, které pozoroval, se neúprosně valily vpřed. Šťastné, smutné… napříč multivesmírem.
Šílený Titán by potřeboval důstojnějšího soupeře než boha lsti… zaváhal. Sklouznout po časové ose tak daleko do minulosti…
Jsem Bůh času… a shledám se s Thorem… naposled.

Lokimu se chtělo spát. Byl na nohou už moc dlouho.
Jenže jeho spolucestující měl evidentně sdílnou náladu.
Thorovi to bylo jedno - vyrazil z letušky láhev medoviny a teď chrápal, až se všechno třáslo. Loki značně litoval, že zůstal střízlivý.
“Ale vláda to tají, chápete?” prakticky ječel chlápek. Lokiho důrazné mlčení evidentně bral jako souhlas: “Dokud používáme jen deset procent mozku…”
“Deset?” usmál se Loki. Kdyby jeho soused dával pozor, poznal by, že je zle. “S tím se dá něco dělat.”

“Co s ním je?” zeptal se Thor. Loki opatrně překročil slintajícího, nehybného cestujícího.
“Jen se snaží vnímat sto procent reality.”

Loki ho samozřejmě nenáviděl. Měl to v povaze, navíc vzhledem k situaci měl i nárok. Mobius k němu nechoval žádné zvláštní emoce, jako by úplně zapomněl na všechny jeho předchozí varianty.
Všichni Lokiové byli na pěst. Bez výjimky. Někteří méně, někteří více, někteří kurva hodně. Přesto čím déle spolu válčili, tím víc Mobius zaměňoval myšlenku „Já mu jednu vrazím!“ za „Já mu ho tam vrazím…“ následovanou vnitřním napomenutím „Jazyk! Nejsi žádná běhna!“ a tichým přáním: „Aspoň na prvním rande ještě ne.“
Když se před ním Loki objevil tentokrát (velmi nepříjemně vypadajícím způsobem), pochopil, že to, co cítí, bude asi láska.