DMD Bonus č. 02 pro 6.4.2025

Vím, že jsem na muziku komandérky Lewis až do teď nadával, ale to bylo předtím, než jsem objevil... toto! Možná už mi začíná hrabat, ale tohle je prostě veledílo. Text už znám nazpaměť, dokonce jsem si začal vytvářet vlastní verzi. Zatím mám jen půl první sloky, ale mám opravdu spoustu času pracovat na zbytku. Zní to takhle:

Na-ná-na-na-na-ná, na-ná-na-na-na-ná, na-na-na-na-ná, na-na-ná-na-na-na-ná, most taters looked at him with terror and with fear, but to Martian chicks, he was such a lovely dear.
Říkám vám, už teď je to na vrcholu disco žebříčků pro celý Mars. A skvěle se na to tančí.

Pokus známého křeččího vytrvalostního běžce překonat světový rekord málem skončil tragicky.
Atlet nečekaně zvolil běh v kolotoči, na který je expert. Zvukový signál ohlašující překonání rekordu však stále nepřicházel.
„Ještě jedno kolečko, a bude ze mě legenda,“ opakoval vyčerpaný běžec, až najednou zkolaboval.

Po ošetření v nemocnici se naštěstí rychle vzpamatoval, a tato slova tak nebudou jeho poslední.
Naopak poslední slovo nejspíš řekl kolotoč, který měl křečkovi sloužit k překonání rekordu. Ukázalo se, že počítadlo uběhnuté vzdálenosti nefungovalo, a křeček tak pravděpodobně uběhl mnohem víc, než potřeboval, neexistují však o tom záznamy. Příští pokus proto vytrvalec uskuteční raději na stadionu.

The loose sawblade hit the henchman in the right place so he never had to worry about dandruff again. The severed head sailed over the edge of the cliff and into the low cloud cover.
James smirked and turned to Natalya.
"Don't you dare say it!" she snapped.
"Every time some bad guy dies in a violent and unusual manner you just HAVE to say some awful pun or quip! I can't stand it! Make your choice, James Bond. It's the quips or me."
"I'm sorry, darling. It's stronger than me. Like someone wrote a script for me."
"Goodbye, James."

Nikdo nedokáže odolávat věčně. Tím spíš, když vás k tanci přemlouvá skoro deset malých svišťů. Petr si povzdechl a vydal se na parket. Skupinka jeho svěřenců ho vesele následovala. Nejdřív začal jen pokyvovat hlavou do rytmu, ale to jim nestačilo, tak přidal kroucení tělem. A za chvíli už se plně ponořil do melodií táborové diskotéky. Hýbal rukama, nohama, hlavou a kroutil zadkem, jak kdyby mu šlo o život.
Marek tu scénu pobaveně sledoval. Nemohl říct, že by Petr byl mezi nejlepšími tanečníky na táboře. Přesně naopak. Byla to naprostá tragédie. Ale z nějakého důvodu od té tragédie nemohl odtrhnout oči.

Blížila ze jedna ráno. Pobrali vodu a svačinu a vyrazili podél cesty. Po pár kilmetrech kolem hory konečně viděli stezku na vrchol Teide.

Zbytky sněhu podél cesty působily velmi bizarně, obzvlášt když o pár kilometrů dál je i v noci dvacet stupňů.

Po pár hodinách se vyskrábali na to, co považovali za vrchol ... aby se ukázalo, že jsou sotva v půlce. To budou muset hodně přidat, aby stihli východ slunce ...

Padla ranní mlha. V té tmě na skále neviděli na krok. Ale cěkat nemohli. Najednou byl vidět vrchol a mlha nikde. Pohlédli za sebe dolů. "Aha, tak to nebyla mlha ..."

„Už půjdu, děkuji za doučování, profesore...”

...

Pomocí štětce vytvářel jednotlivé tahy, něco co připomínalo louku. Rozvetlou, plnou lučních květin, skoro až byl onen obraz živě cítit.

Malíř se naklonil blíže a nadechl olejových barev z plátna. Ač nepocítil vůni louky, na tváři se mu rozlil úsměv. Byl spokojený.

Naklonil se pro menší štětec, když vtom zasekl v pohybu. Něco nesedělo.

Dveře jeho ateliéru se rozletěly a několik mužů na něj mířilo zbraní. Křičeli, gestikulovali - poslechl. Na kolena a ruce nad hlavu.

Cítil, že jeho zápěstí obepínají pouta.
Nechal se vést do policejního auta.
Ale... za co, že je vlastně vinen?

Zatímco Sirius měl s usínáním problém a často ponocoval, neschopen zastavit mozek jedoucí na plné obrátky, Edward se dokázal dokonale vypnout v jediné vteřině, jako když vytrhnete kabel ze zástrčky. (To pochopitelně nedělal, pokud zrovna uspával pacienta.)
Sirius si svoje sny pamatoval i po probuzení. Ať už šlo o příjemné věci nebo noční můry, vždy se jednalo o jednoduché, předvídatelné konstrukce. Nejčastěji létal nad jezerem v podobě volavky nebo se s někým divoce miloval v autě.
Edward své sny okamžitě zapomínal. Kdo by taky chtěl celý den myslet na Siriuse, který ve flitrovaných koktejlkách svádí doktora Riddlea, aby ho kompromitoval…

Po tvářích jí stékaly slzy. Hlasitě vzlykla. Vytáhla kapesníček. Vydala vpravdě sloní zatroubení, když se do něj vysmrkala.

"Krasavice, dovol mi na důkaz mé náklonnosti pozřít tvůj sopel!" prohlásil nápadník číslo jedna.

"To nic není! Já ti snesu modré z nebe!" snažil se ho trumfnout druhý.

"Žůžovoučká je lepší!" zaječela Mary Sue. "Všichni pryč! Pryyyččč!" hodila po nich střevíček.

S toužebnými pohledy vrženými jejím směrem se muži vytratili. Mary Sue osaměla. Její srdce svíral žal. Ten, kterého milovala, ji odmítl. Jak může žít dál?

"Ach, má lásko... a do prdele!" vyjekla, když ji převálcoval nadržený slon, kterého přilákalo její zatroubení.

Biggles plynule posouval páky plynu a motory Beaufighteru řvaly víc a víc.
Letoun zrychloval na dráze až pojednou ustalo poskakování kol na povrchu a křídla zvedla stroj od země.
Biggles ucítil velmi dobře známý pocit okolo žaludku, když letadlo plulo vzduchem a vzápětí se dostavila stejně dobře známá tíha celého těla, když přitáhl berany k sobě a začal v dlouhé zatáčce stoupat.
Vnímal vibrace motoru, poryvy větru opírající se do trupu, chvění přicházející z různých částí křídel, hukot větru. V rukou a nohou cítil, jak se letadlo pere se vzdušnými proudy.
Tohle miloval, tohle byl jeho život, vášeň i duše.