DMD Bonus č. 02 pro 6.4.2025

"No děcka, to vám musíme říct. Viď tatínku!"
Tchán jen pokývnul hlavou.
"Tatínek si tam koupil ty zdravé polívky a moc mu chutnají. Jen dodáš vajíčko a nudle."
Manžel se podíval na krabičku a poznamenal něco o předraženém bujónu.
"No a k tomu dávali tady ten nůž. Fakt báječnej, skvělej, no paráda. A úplně zadarmo, když jsme vzali ještě další tři. Tak jsme vzali pro každého synka jeden. Však vy už to doma užijete."
"A kolik stály ty super nože?" zeptal se manžel.
"Nó..." protáhla potichu tchýně "... jen tisíc, ale je super!"
"Mami, v KDSce je mají za 65 korun."

Jak sestupovala schody, vzpomínala na babičku. Helga nejstarší nejradši trávila čas pod zemí. Vždy působila mnohem volnější ve sklepě než venku na louce. Mezitím Helga nejmladší, dcera současného krále, nejradši běhala na loukách. Vlastně by chtěla trávit čas mezi mraky.
"Sklep když poznáš, může být tvůj přítel. Rozumíš mi?"
"Ano, babi," odpovídala, když jí bylo deset.
"Jsi si jistá?"
"Samozřejmě, proč bych nebyla?"
"Nebuď. Nikdy si nebuď ničím jistá. Jistota omezuje mysl." řekla a nechala malou Helgu s její matkou.
"Mami, co tím babička myslí?"
"Nevím, nikdy jsem jí nerozuměla."
"Ale vždyť je tvoje máma."
"Babička toho hodně zažila, víš?"

„Andrewe, ty jsi jeden z nejlepších tanečníků disco.“

Ne, to nepronášela malá brunetka, kterou se pokoušel okouzlit svými elegantními pohyby před chvílí.

Takhle se snažil namotivovat před zrcadlem na toaletách, aby se vrátil zpátky na parket. Chtěl se otočit a jít domů. Už měl toho všeho až po krk. Hlučná hudba a míhající se světla. Košile, která se mu začínala lepit na tělo.

Vlastně se měl spíš učit, po víkendu ho čekala zkouška. Ale kamarádi ho přemluvili. Pár piv znělo líp než biflovat se nemoci hospodářských zvířat.

Nabral si do dlaní studenou vodu a namočil v ní obličej. Mnohem lepší.

Anakin jí vtiskne do ruky dřevěnou tyč.
„Vypněte si implantáty, napočítejte do pěti a zkuste mě zasáhnout.“ Hlas putuje prostorem.
Erma poslechne. Jednoduchý trik. Tohle uměla. Kdysi. Ještě jako padawan. Nádech. Soustřeď se. Vnímej.
Vpředu nalevo.
Dřevo narazí na dřevo.
Další dřevo se zezadu dotkne jejího ramene. „Jsem tady.“
„Kdo je...“
„Moje padawanka. Zůstala tady. Erma Yeovil, Ahsoka Tano.“
„Mám nápad,“ řekne dívčí hlas. „Můžete dát mistru Skywalkerovi pěstí, pokud ho najdete.“
Skvělý nápad.
„Štěkno... ale to není zas tak špatný nápad.“
Vůbec ne. „Počítám do pěti.“
„Nemusíte se držet zpátky, on tu ránu vykry -“
Napravo.
„Au!“
„... dobře, tak ne.“

Po dlouhý sérii kapitálních omylů mi Křížovky na každý den přišly od Asociace jako celkem příčetnej nápad. Pravda, poměrně záhy se z nich staly Křížovky na každý druhý den, protože Otesánek stačil polovinu stránek sežrat, než mu je Voldemort vyrval z tlamy nějakou krutopřísně znějící kletbou, pořád jsem v ně ale vkládal naděje. Dokud se Santer nerozlítil, že mu nevychází brodivý pták na sedm, protože pokrevní bratr Vinnetoua musí být rozhodně "ten debil ušatej", ohlodanou knihu nepopadl, nerozstřílel a za Sauronovy ochotné asistence nezadupal do konopnýho záhonku. Den nato jsem vyhlásil projekt "Vodka na každý den". To je aspoň prověřený.

My netopýři toho o tanci víme více, než by lidé čekali.
Vždyť tanec je přece elegance sama! Netopýří elegence je bez diskuze.
Dokonalá koordinace částí těla? Splněno.
Dokonale hladký vzhled? Křídla jsou hladká jako lidské oční víčko.
Uhlazený oblek? Netopýr rezavý hlásí splněno.
Labutěnka? Splněno hlásí všechny dlouhosrsté druhy.
Piruety? Stačí zavěsit se na jednu nožku.
Aerodance? Pole dance? Akrobatická čísla? Kam se lidé hrabou na obyčejné čištění křídel ve visu! Lidé nám můžou poskytnout ruku jako větev. Tak na deset patnáct minut.*)
Devadesátkový disco brejkdénc? No problem!
Goth club chill dance? Sem s tím!
Exotika? Všechno zvládneme!
Balet? Samozřejmě!

Tohle byl ten důvod.

Albus nesobecky myslel na mudly, o které bylo třeba se postarat, až nastolí nadvládu kouzelníků.

Měli s Gellertem plán. Dělají to pro vlastní dobro mudlů. To si říkal, když ho přepadly pochybnosti. Jako mocní kouzelníci nadřazeni mudlům měli morální povinnost na ně dát pozor. Stvořit svět, ve kterém se kouzelníci a zvláště jeho sestra nebudou muset schovávat.

Měl hlavu v oblacích, když jej Gellert ujišťoval o správnosti jejich plánu. Když jej Gellert neujišťoval pouze slovy, ale pusou, která jej dostávala do výšin.

A pak se stala osudná kletba.

Ariana zemřela.

Albus se vrátil zpět na zem.

Rozum: Snad nehodláš psát další drabble?
Nerozum: Noo…
Rozum: Noo?!
Nerozum: Takový hezký téma, to se píše samo.
Rozum: Víš kolik máš všude restů?
Nerozum: No, jo.
Rozum: Některý věci nemáš dodělaný ještě od Vánoc!
Nerozum: No, jo.
Rozum: A píšeš si padesátku, to sežere taky spoustu času.
Nerozum: Ale tu padesátku fakt napsat chci.
Rozum: Tak vidíš. Takže DMD psát co? Nebudeš! Jasný?
Nerozum: Hmm.
Rozum: Cože?
Nerozum: Aspoň sem tam drabblíčko.
Rozum: Nestíháš ani číst, to ti přijde vůči ostatním fér?
Nerozum: No, ne.
Rozum: Takže je jasný, kdo bude mít nakonec to slavný poslední slovo.
Nerozum: Téma?

rozbíjíš mě
a jako mozaiku zase skládáš
do tvarů, ve kterých bych se jinak neocitl

obtáčíš mě
jako had, co samou láskou
drtí svým sevřením moje křehké kosti

zatínáš do mě
svá slova
jako metaforické perleťové zuby

hlavu mám v oblacích
hrdlo se mi svírá kolem tvého jména
rukama se snažím prodrat pod tvou kůži
srdce mi naráží do žeber
a nohy chci mít kolem tvých boků
(pokud mi to dovolíš)

myšlenky na tebe
ve mně kvetou jako Semiramidiny zahrady
a moje umění bloudí v kruzích
ve spirálách
ve smyčkách
zatímco zoufale hledá slova
která ti darovat
abychom si rozuměli

Srdce je sval, který do těla posílá životodárnou krev.
"Především střež své srdce, neboť z něj vychází život."
Snad proto jsme mu přisoudili být sídlem emocí, reprezentací osobnosti.
"Stvoř ve mně srdce čisté, Bože."
Je tím, čeho se dotýká to nejlepší i nejhorší, z nás i ze světa kolem.
"Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých..."
Jako každý sval, může pod příliš velkou zátěží ztuhnout.
"Vyjmu vám z těla srdce kamenné, a dám vám místo něj srdce masité."
Srdce, které drží v rukou Láska, je měkké - a tak se nezlomí.
Přesto s každým zacházejme, jako by se jeho srdce právě lámalo.