Poezim 2025

Drak si mne tlapy a hlasitě zvolá
"Dal bych si k obědu jednoho vola.
Nemáte někdo u sebe sůl?
Ať se s ní posype největší vůl."

V srdci vyrostla plíseň
něžná a křehká. Zlý sen.
Plaší klidný dech.
Kohout na křídlech
odnáší tmu i tíseň.

Sedím tu a pletu větu,
složenou větu pro Květu.
Květa umí z vlny svetry plést,
ale dlouhou větou dá se splést.
Pletu větu plnou květů.

Listím se brodím v podzimním hájku,
na blízkém přejezdu spatřil jsem rajku.
Teď na kolejích jak uličník
sedím a vymýšlím limerik.
Neměl jsem raději zkusit haiku?

P.S. Ta rajka je tohle :-)

"Otec mi tvrdil, že budu hrdinou,
a teď abych řešil tu krizi rodinnou,"
povzdechne rytíř Griffin nešťastně.
Lesapán zvolá: "Však nevzdávej to předčasně!

Jeden myšák prý za kousek sýra
cituje dílo Edwarda Leara.
Je skoro k nevíře,
co to zvíře
udělá za kousek sýra.

Jedna vydra z říčky pod strání,
chtěla prý studovat psaní.
Do inkoustu skočila,
ocásek tam smočila —
teď píše básničky na přání!

Do kaluže padá peří,
proto četní lidé věří
že nad námi andělé
poletují vesele.
Škubu boa skříplé v dveřích.

Rytíř jen nasucho zalapal po dechu.
"Račižte - to by snad - činilo neplechu,
již tak mám, odpusťte, neklidné spaní...
Ženit se nemohu, má dračí paní!"

Jeden chlapík z Černovíra
jen když řekne: "Kýho výra!",
příval těch slov
svolá shon sov
na hlavu chlapíka z Černovíra.