Poezim č. 11 pro 26. 11. 2025. Téma: Zimní haiku

Za čelem bolest
A zima jak krutý kat
Bodá pod nehty.

uprostřed sněhu
krvavá kalužina
- rty mojí dcerky

Fascinuje mě jedna verze začátku Sněhurky, kde figují havrani, sníh a jáma plná krve (snad dokonce třikrát), načež si budoucí rodič přeje dítě s pletí bílou jako sníh, vlasy jako havraní peří a rty rudými jako krev.

Dešti mrznoucí,
na zimě je nejlepší
že bude jaro.

Pardon, zima je moje nejméně oblíbené období. Obzvláště v místní verzi - nesněží, prší, mrzne, ledovka, brzo tma, lezavo, sychravo, účetní závěrka.

Dík za zajímavý básnivý podzim a zase někdy na shledanou.

S hlasitým třeskem
mráz sílí. Přituhuje.
Měním se v muže.

Sněhové vločky
Třpytivé a úchvatné
Originály

Dřepím v zasněženém hájku,
mráz zebe mě do zadnice,
volám při tom: Nikdy více!
když seru vám na haiku.

Vážně, nechci nikoho urazit, ale tohle už je čtvrtá haiku/tanka, kterou tenhle poezim píšeme. Přitom se dají verše využít mnohem originálněji (a hlavně mě slabikování zoufale nebaví), takže jsem si dovolil vzdorovitě napsat epigram.

Každopádně se těším na příští Poezim i DMD.

Jen tma a bílo -
spadla na mě lavina
zadání haiku.

To jako vážně? Z jedenácti zadání, z čehož jedno ani není poezie a jedno tak napůl, tři haiku a navrch ještě tanka, což je fakticky haiku a kus? Není to maličko nadměrná posedlost?

Postavy v černém
neslyšný tanec tančí
pro Zimoděje.

Borovice a
bambus v sněhu stojí
švestky nekvetou

Zase po letech
je v Praze dnes (na chvíli)
ladovská zima.

Díky za krásný Poezim - a jelikož je fandom "Poezim 2025", tak pevně doufám, že bude další.
Užil jsem si, jak jsem v sobě hledal aspoň nějaké básnické střívko :-)