Krajina půlnočních stínů

Lazar už dva tisíce let čeká a pozoruje. Sem tam zahlédne něco nového, ale většina věcí se opakuje stále dokola. Každá nová generace dětí nakonec objeví hru na schovávanou i strach ze šikany. Milenci vždycky přejdou od pohledů k dotekům. Manželé i politici dělají stále ty stejné chyby. A staří litují pořád těch samých věcí. Jednou za čas se zjeví ona s dalším potenciálním vysvoboditelem po boku. Má o něco zoufalejší oči, což pozná jen ten, kdo ji vídá po staletí. Znovu s hrdinou přejde celé Státy a on opět selže. Do roka je z něho další pěšák, nástroj ďábla.

Bývalého vládce pekel jen tak někdo nevytočil.
Tenhle chápek jo. „No jasně, že vám tu věc neprodám,“ řekl.
„Proč ne?“ nadzvihl Lucifer obočí.
„Nemáte mi čím zaplatit. Tedy ničím, co by mě zajímalo. Sice vedete nějaký bar v Los Angeles, ale mě peníze nezajímají, můžete mi vyhrožovat, ale nemůžete mě...“
„A zajímalo by vás co?“
„Já obchoduju s nadějí. Mimochodem, nechcete cigaretku? Kousek čokolády?“
Ďábel konečně pochopil. Ten Lazar se mu prostě pořád bude plést do cesty. Jednou ho odkopneš, vrátí se v jiné podobě. A pořád bude takhle ukecaný.
Otočil se a odcházel. Za Lazem výsměšně probleskl ohnivý meč.