Harry Potter

„Čteš učebnici lektvarů? Proč?“ ptám se zvědavě Gwen.
„Tssss,“ odpoví mi. „Tohle je doplněný vydání. S Jeho poznámkami. A nový postupy. Vážně nový.“
Nahlédnu jí přes rameno.
„Odpouzovač? Nebylo to v...“
„Ten bychom zvládly, hele, všechno ty máme... až na... kadeř vlasů Mary Sue.“
San se na mě zkoumavě zadívá, ale pak potřese hlavou.
„Máš je moc krátký.“
„Mě nikdo stříhat nebude,“ ohradím se. „Ale nemělo by být tak těžké nějakou získat.“
„Když chvíli neposedí,“ postěžuje si Gwen.
„Posedí.“
Dramatická silueta profesora lektvarů, či spíše jeho pláště. Měsíční světlo. Kroužek studentek Páté koleje tiše zírá, když...
Šmik!
Ten plášť vrátíme.

„Zapovězený les? Hagride, to nemůžeš myslet vážně!“
„Klid, Minervo. Věděj tydle mudlové, kde je Zapovězený les? Věděj kulový. Vemu je na druhou stranu. Do toho vobyčejnýho lesa. Slíbim kůrolezy, akromantule, jednorožce a vobra. Vokážu jim mravence a vo ňákým pavoukovi řeknu, že je to akromantulí mimino. A dyž budou jako dycky nahlas mluvit jeden přes druhýho, zařvu, že zrovínka teď vykouk mezi stromama jednorožec. Že ho vyplašili a von utek. Enom vobra uviděj dovopravdy. Vzkážu Drápovi, aby vobešel hrad a počkal na nás v tý zřícenině na kopci.“
Minerva uznale přikývla. „Výborný plán. Téměř bych se nebála říct, že dokonalý.“

Se svou matkou měla poněkud chladný vztah, proto byla velmi překvapena, že za ní v den její svatby přišla až do pokoje, ve kterém se připravovala a trávila poslední chvíle jako svobodná dívka.

„Celý život jsem tě vychovávala tak, jak se na někoho z našeho rodu patří,“ začala matka přednášku.

„Nyní tě s otcem odevzdáme muži ze stejně starobylé, důležité a bohaté rodiny, jako je ta naše.“

„Dám ti jen jednu radu, kterou budeš ve svém životě potřebovat. Hlavně, děvče, nepracuj.“

A tak se Narcisa Blacková vdala za Luciuse Malfoye a celý život plnila jen to, co jí matka řekla.

Je s podivem, jaké výmluvy si Pátá kolej dokáže vymyslet, aby obhájila nedodání domácích úkolů.
„Snědl mi ho pes“ to není.
„Nemůžu dělat domácí úkol, když mě bolí hlava.“
Víceméně pochopitelné. Kdyby ji kapky od madam Pomfreyové okamžitě nevyléčily.
„Nemůžu dělat domácí úkol, když prší.“
Proč?
„Protože jsem smutnááá!“
Smůla.
„Nemůžu dělat domácí úkol, když mě nemá rád.“
Domácí úkol nemá rád nikoho.
„Nemůžu dělat domácí úkol, protože se mi nechce.“
To se holt budeš muset přemoct.
„Když já jsem... línááá!“
Z toho vyrosteš.
„Ale mám výjimku!“
Ta tu neplatí.
„Nemůžu dělat domácí úkol, protože... protože jsem úplně blbá!“
...
Sebereflexe? 

"Pokud já miluju tebe a ty miluješ mě, opravdu nechápu, v čem je problém," mračila se Tonksová na Remuse.

"Doro, nejdražší," řekl skoro šeptem, "jsi jedinečná a úžasná lidská bytost a umřel bych pro tebe. Ale..."

"Jaké u Merlinových ponožek může po tomhle přijít 'ale'?"

Zlobila se. Kůže jí znachověla a vlasy v tu chvíli připomínaly plameny.

"Jsem chudák. Nemám nic. Jen duši a pár potrhaných svetrů. Žena jako ty zaslouží všechen blahobyt světa. Nemohu tě zajistit tak, abys už nemusela pracovat."

Tonksová se rozesmála: "V tom případě se postarám já o tebe. Remusi Lupine, vezmeš si mě sakra už?   

Minerva zírala na své ruce. Bělaly se na nich dlouhé tenké jizvičky. „Ti mudlové musí být úplně vyděšení. Nechci ani pomyslet, co všechno se mohlo stát.“
„Vyděšený? Ani bych neřek,“ nesouhlasil Hagrid. „Sou nadšený! Vod včerejška nebrebentěj vo ničem jinym. Kdy prej jim ukážem něco podobnýho.“ 
„Podobného? Ten strašlivý zážitek jim nestačil? Třesu se ještě teď. Vždyť mohli promerlina umřít! Na jakékoli demonstraci magie se už nehodlám podílet.“
Hagrid ji soucitně poplácal po rameni. „Šplíchni si do čaje kapku brandy a nech to na mně. Vodpoledne s nima pudu na ouplně bezpečnej špacír. Vemu je za kůrolezama do Zapovězenýho lesa.“

Oba chlapci, , narozeni na konci sedmého měsíce, Harry Potter i Neville Longbottom, měli těžké dětství. Oba přišli o rodiče, Potterovy zabil Voldemort, Longbottomovi zešíleli po mučení kruciatem. 
Harry žil u příbuzných, kteří ho nesnášeli. Nevilla vychovávala babička, která si dělala starosti, že nevykazoval žádné kouzelnické schopnosti, dokonce se obávala, že by mohl být moták, což by zahanbilo rodinu.

Její přísnost a nevlídnost chlapce ochromovaly a blokovaly jeho čarodějnou sílu, kterou ve skutečnosti projevil brzy po narození, když se dokázal zachumlat do dečky. 

Před nástupem do bradavic se babička natolik obávala jeho zapomnětlivosti, že mu darovala Pamatováčka, kterého však brzy ztratil.

Víte, jaký je to pocit, když vámi prosliznou duchové? Nebo když se vzbudíte uprostřed noci a něco na vás kouká?
Teď je avšak den a my, pozorujíce nemrtvé osazenstvo hradu, se pokoušíme určovat, kdo je kdo.
„Tahle je která?“
„Ta sem nepatří,“ zhmotní se vedle nás Krvavý Baron, „postarejte se o ni.“
Nebo na vás budu ve dvě ráno koukat zůstane viset ve vzduchu.
Zmíněná vypadá jako postava z japonského hororu. Ze správného úhlu jí vidíte skrz hlavu.
Při tomto pohledu se ale začneme uchechtávat.
Nechutné zbytky mozku nevidět, postředkem hlavy se táhne provázek.
Když ho přestřihneš, upadnou jí uši!
 

Bylo to sotva pár dní, co Harry bydlel v Doupěti poté, co ho Ron s dvojčaty zachránili z vězení u Dursleyových, když pan Weasley požádal Harryho, aby po snídani chvíli zůstal v kuchyni, protože s ním potřebuje mluvit. Harrymu se sevřelo srdce, ale po snídani zůstal na místě a čekal, co mu kouzelník bude chtít.

„Harry, nerad tě obtěžuji. Určitě máš co dělat, ale mohl bys mi prosím osvětlit několik věcí, které mudlové používají?“

Harrymu spadl kámen ze srdce.

„Já hlava děravá, zapomněl jsem, k čemu tohle slouží,“ řekl, vytáhl televizní ovladač a opatrně ho položil před Harryho na stůl.

Millicent Bagnoldová se zeširoka usmála: "S odstupem let jsem nucena uznat, že jsem byla nejlepší ministryní kouzel v celém dvacátém století. Za mého," zdůraznila, aby to bylo novinářovi jasné, "úřadování se naposledy skutečně bojovalo proti zlu, nešlo jen a pouze o zavírání očí před problémy, Učinila jsem veškeré nezbytné reformy. 
A byla jsem to já, kdo dostal do Azkabanu Lestrangeovi a Karkarova. A já jsem poukázala na korumpovatelnost Bartemia Skrka v souvislosti s jeho synem. 
Pro některé byla má vláda bolestivá, byla však nezbytná."
"A nepadá na vaši hlavu také falešné obvinění Siria Blacka?"
Milicent zamrkala: "Na to si nevzpomínám."