Kapitán Exner

Zpěvačka: Zase vy?
Detektiv: Nerad ruším.
Zpěvačka: Mám šichtu, za chvíli jdu na plac.
Detektiv: Jsem zoufalý noční poutník, co nadělám.
Zpěvačka: Chytili jste toho prasáka?
Detektiv: Což o to. Jenže má alibi. Určitě jste ho včera viděla?
Zpěvačka: To si pište! Valil to do tý chudinky na plný pecky, ta už se viděla v růžovým nebi… [slzící smailík]
Zpěvačka: Pardon. Děvče si takové věci bere osobně, chápete?
Detektiv: Chápu. Kdy odešli?
Zpěvačka: Když mě naposledy střídala Bubi, už byli fuč. Ani nedopili.
Detektiv: [smailík si mne ručičky] Vřelé díky!
Detektiv: Apropó, zítra se budu vyskytovat v kavárně na rohu.

Doktor obojího práva Michal Exner, kapitán, se dočkal vytouženého volna. Opustil svůj byt, kde ho mohli vyslídit jeho důstojníci, pro jistotu se vyhnul obvyklým kavárnám a pozval svůj nový objev, studentku filozofie s kaštanovým mikádem, na procházku do parku.
Konverzace se vyvíjela slibně. Vtom ke své hrůze spatřil, jak se po cestičce klátí povědomá postava, diskrétně předstírá zájem o kvetoucí tulipány a pohvizduje si jistou melodii.
Michal pochopil. Útěk ho nespasí. Smutně se slečně omluvil a předstoupil.
„Vražda,“ sdělil mu poručík Beránek a obrátil se k odchodu.
„Mám volno,“ zaúpěl kapitán.
„Vlček čeká v autě.“
„Zmije,“ zahučel Michal Exner temně.