Ráno
Tráva podivně studila.
Vítr nezvykle hřál.
A slunce...
Mizelo v útržcích prapodivné mlhy.
K tomu bolest hlavy.
Prozřel.
Pravděpodobně.
Slunce tak nízko nad obzorem.
Opar vystupující z lesů.
Muselo být ráno.
Na noc si nevzpomínal.
Na pozdní odpoledne ano.
Lámal si hlavu a potom i jazyk.
Nezvyklé jméno dívky s hřívou rudých vlasů.
Zaklel.
Ta dívka...
Rozlámaná slova a verše.
Přesto to nakonec dopadlo dobře.
Že ano..?
Jistě.
Usmívala se.
Na její úsměv s rudým pozadím se nedalo zapomenout.
Už nikdy.
Zastavil se na útesu nad rozbouřeným mořem.
Najednou věděl.
Usmíval se.
Pohladil zkrvavenou sekeru za pasem.
Rudá valkýra přilétala.
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit