Hej ty!
Už si se rozhodl, kým budeš?
Nebaví tě být ten otloukánek, co si z něj všichni dělaj cvičnej terč?
Opravdu tě štve, když tě paranoidní Šerif zase postřelí?
Chceš mu dát důvod?
Chceš se s ostatními pustit do pranice?
Je to jednoduché!
Buď vždycky Renegát a nikdy Vice!
Varování: Čtvrt hodiny před půlnocí mi došlo, že nemám napsané drabble.
Vzduchem prosvištěla kulka.
Jo, divokej západ.
Šerif se ukrývá za barelem, co chvíli někdo po někom vystřelí, vzduchem létají sombréra, někteří se nestydí bránit svůj život ani Biblí.
Poblíž zní ržání koní, kteří nesou své majitele dál směrem do bezpečí nebo naopak blíž k jejich budoucím obětem.
S nadšením se očekává příjezd dostavníku, lidi okupují hokynářství a nadšeně odnášejí to či ono zboží.
Každou chvíli se něco semele, jednou přijede doktor, podruhé se objeví Daltonové, a jindy zas lidi zapomenou, jak být dobří v tom, co je pro ně typické.
A potom, v pravé poledne... začne slunce pálit příliš silně.
Ve hře neznáš bratra
Pomalu jsme se dostávali na horkou půdu. V těhle chvílích jdou všechny dohody stranou, a nikdy nevíte, jestli vám přítel pořád hlídá záda, nebo vám do nich vrazí nůž.
Barta Kassidyho před chvílí odpráskla kráska Suzy Lafayette, čehož s chutí využil Vulture Sam, a shrábnul, co po chudákovi Bartovi zbylo.
Schovávám se za barelem, a pořád se rozhoduji, jaký bude můj další krok. Mám sice dohodu s Willym the Kidem, ale to je maniak a dohody závisí na tom, kolik piva má zrovna po ruce.
Účel světí prostředky, a mě už nebaví poslouchat kázání.
Házím kartu na stůl.
„Pravé poledne.“
Doufám že tu ještě někdo neměl stejný nápad, případně se strašlivě omlouvám!! :)
Tahle myšlenka mi utkvěla v hlavě hned, jak jsem si přečetla téma, a nechtěla pryč. Takže i když je to zřejmé a předvídatelné a tak, bylo to silnější než já.
Při psaní mi v hlavě hrálo tohle: http://www.youtube.com/watch?v=Ry4BzonlVlw
Zatuchlý horký vzduch sípal jako dech starého muže, koleje zbrocené potem a maličké šouravé stíny.
Absolutní ticho. Každá vteřina trvala sto let. Jen vývěsní štít nad saloonem si neuvědomoval vážnost situace a houpal se... a houpal.
Willy the Kid cítil v ústech krev a písek. Calamity Jane zvedla hlavu. Z celého městečka zbyli jen oni.
„Skonči to,“ zachrčela.
Zachvěla se mu ruka. Zvláštní. Tuhle chvíli si představoval stokrát – ale jinak.
Vesmír se nadechl, supi bez zájmu mávli křídli.
„Ne...“
Potom se Willy sklonil ke Calamity a skoro láskyplně jí odhrnul vlasy z čela.
A hráči Bangu jen němě otevřeli ústa.
Fandom: Crossover (Červený trpaslík, Bang! a dvakrát realita)
„Mám slabost pro proužky,“ zašeptala jedna Listerova ponožka druhé a mrkla dírou. Hupsly spolu do soukromého šuplíku a měly se rády.
„Tobě to tak sluší, když na mě míříš Volcanicem,“ usmál se Willy the Kid na Calamity Janet a narovnal si klobouk. Otevřeli si spolu hokynářství a prodávali Bible za nekřesťanské ceny.
„Milujte se a množte se,“ poradila chřipka bakteriím. Naskákaly na člověka a zařekly se, že tentokrát se už stěhovat nebudou.
„Říkala jsi, že můžu posledního dubna odejít,“ připomněla Rebelce značně opotřebovaná Múza. Opustila svoji zavařovací sklenici, složila si papírovou vlaštovku a odlétla na ní vstříc záři zapadajícího slunce.
Fandom: BANG!
__________________________________________________________________
Jako by pach smrti a střelného prachu soutěžily, kdo udělá vzduch v salónu dříve nedýchatelný.
„Pojď ven, prašivej pse,“ ucedil Slab the Killer. „Je pravý poledne.“
Willy the Kid sevřel šerifovu hvězdu, až se mu její hroty zabořily do dlaně. Překročil mrtvá těla Kita Carlsona a Suzy Lafayette; oba padli za oběť jeho zázračné pušce, která střílí bez nabíjení. Zbýval už jen ten zatracenej odpadlík Killer.
Vzal si z balíčku dvě karty.
Rozrazil dveře salónu a strnul. Místo zaprášené ulice viděl jen bílou prázdnotu. A oblaka.
„Jak to?“ zašeptal, „začínat jsem měl já.“
„Ty idiote, zapomněl sis líznout za dynamit!“
