Ze života nikoliv mého - ale někdy teda skoro.
Sotva se Katka protáhla dveřmi od kanceláře a automaticky vykročila po vyšlapané cestičce ke kávovaru, narazila na atmosféru hustou tak, že by se dala krájet.
Kolegyně seděly nezvykle zticha u počítačů s přehlídkou výrazů – dle povahy – od mírně pobavených po mírně vyděšené. Šéfová se tvářila jako po extrakci osmiček a nad hlavou jí kondenzoval bouřkový oblak.
„Co je? Došlo kafe?“
Kolegyně nejblíž k ní dostala záchvat ošklivého kašle. „Ne, ale víš, jak jsme včera měli debatu o organizaci práce?"
"Hm?"
"Viz dveře."
Katka se vrátila ve vlastních stopách.
Na dveřích se skvěl krasopisný nápis:
ŘÍŠE CHAOSU.
ODLOŽTE PŘÍČETNOST, KDO VSTUPUJETE.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit