"Máme doma na okně kytku masožravou,
a kdo tomu nevěří, ať si vrtí hlavou."
"Dobré ráno, Adélko. Tak jakpak ses nám vyspinkala?" zahlaholil žoviální hlas šíleného botanika.
Adéla se ani nepohnula. Proč taky, kytky se jen tak na zavolání zpravidla nehýbají. A jí se nechtělo. Za chvíli ten cvok bude hrát na housle a ona dostane hrozný hlad, ale zatím byla úplně spokojená tak, jak byla.
V misce s vysokým okrajem pod květem se octla laboratorní myš a pobíhala kolem dokola ve snaze najít oddech.
"Bude snídaně, Adélko!" zaznělo, a vzápětí se místností rozlehly tklivé tóny houslí. Tak určitě, ty nádivo pěstitelská. Hejbat se nebudu a jíst myši taky ne, nejsem pes. Prostě ne.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Správně. Žádný myši a nucení
Carmen
Správně. Žádný myši a nucení k pohybu!
Tomu říkám neobvyklý POV!
Danae
Tomu říkám neobvyklý POV! Šílení botanici musí lézt květeně děsně na nervy!
chudák Adélka - kdyby jí
Arengil
chudák Adélka - kdyby jí radši naservíroval pěkně krvavý biftek ;)
Super počtení :)
Smrtijedka
Super počtení :)