Počáteční nesnáze šlechtitele

"Dobré ráno, Adélko. Tak jakpak ses nám vyspinkala?" zahlaholil žoviální hlas šíleného botanika.
Adéla se ani nepohnula. Proč taky, kytky se jen tak na zavolání zpravidla nehýbají. A jí se nechtělo. Za chvíli ten cvok bude hrát na housle a ona dostane hrozný hlad, ale zatím byla úplně spokojená tak, jak byla.
V misce s vysokým okrajem pod květem se octla laboratorní myš a pobíhala kolem dokola ve snaze najít oddech.
"Bude snídaně, Adélko!" zaznělo, a vzápětí se místností rozlehly tklivé tóny houslí. Tak určitě, ty nádivo pěstitelská. Hejbat se nebudu a jíst myši taky ne, nejsem pes. Prostě ne.