Posledních pár kroků šel tak pomalu, že téměř nešel.
S každým krokem ho zaplavovaly vzpomínky. Pokolikáté už?
Natáhl ruku k zaklepání a zase ji stáhl.
Tenhle návrat nebyl jako ty ostatní.
Rozpačitě přešlápl.
Tentokrát si nebyl jist, jestli je ještě vítán.
Otočil se k odchodu, ale jeho pohled se neodtrhl od ohmatané kliky.
Pohrdání, úsměšky a ústrky celého světa by přežil. Čelil jim dost dlouho.
Prohrábnutí vlasů a zatřesení hlavou, když mu před očima vytanul ten obraz, kvůli kterému nedokázal vstoupit. Hádka - vlastně jen jeho výbuch - a prásknutí dveří.
Teď připomínal zpráskaného psa.
Vrznutí pantů a čarodějčino objetí.
"Vítej doma."
...se mi tam nějak vloudila ta naděje, nakonec... může za to čarodějka, samozřejmě.
A teda taky tahle píseň.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbilo. Pěkně napsané.
Tora
Líbilo. Pěkně napsané.
Díky moc :)
Blanca
Díky moc :)
To je moc pěkný!
Danae
To je moc pěkný!
Děkuji :)
Blanca
Děkuji :)