Už budu zase vařit

Byla doba, kdy to prostě nešlo. Z kádrových důvodů či bez tlačenky.
Jsem před cílem.
Veškeré síly jsem napnula. Rodinu svou celých pět let o péči z mé strany okrádala a místo denního luxování či teplých večeří u skript seděla. Jak pan ministr nařídil.
Zítra ráno státnice. Kolena se klepou.
Ze spaní mě vytahují záludné otázky, vše se točí kolem definic. Kdo to zažil, ví, a kdo to zkusil ještě se dvěma dětmi, ten mě teprve pochopí.
Mám! Pocit štěstí a úlevy.
Další den ráno, náš benjamínek:
„Maminko, já jsem se za tebe trošku bál. Ale už budeš zase vařit.“