R. I. P.

Píšu papír, píšu stránka,
ne, to už tu bylo,
píšu tužkou, nejsem banka,
se do paměti vrylo.
Kdysi dávno, myslel jsem si,
budu slavný literát,
ale román vymyslet si,
můžu jenom zbožně přát.
Pera vyschla, hroty došly,
papíru už nezbývá,
naděje mě dávno přešly,
země se mi rozvírá.
Nedávničko síly byly,
s každým řádkem načatým,
obcoval jsem Můzou, pílí,
občas smlouval s rohatým
Za knihu bych upsal duši,
nohu, ruku, srdce dal,
teď mi už jen kámen sluší,
život vtělil, osud vzal.
Na rovu teď kytka bílá,
na kameni z žlutých skal
pohasíná věta tklivá:
Ten, co nic sám nenapsal…