Pomsta chutná hořce

Hudba se linula ze všech koutů a zabraňovala mu utápět se v myšlenkách. Zčásti.
Jack byl za to vděčný. Poslední věc, po níž nyní toužil, bylo přemýšlet. Přemýšlet znamenalo vzpomínat. Vzpomínat znamenalo vybavit si Ianta…
Alkohol mu náhle podezřele zhořkl v hrdle a nebylo to jen kvůli jeho složení.
Barman před něj položil další skleničku. „Od pána tamhle,“ pokývnul a odešel.
Jack pohlédl na vysokého tmavovlasého muže. Bílé zuby se zablýskly v úsměvu. Jackovi připadal povědomý, ale nebyl schopen si vybavit, odkud ho zná.
Pokrčil rameny, zvedl nápoj a naznačil přípitek.
Poslední, co ucítil, než zemřel, byla vůně hořkých mandlí.