Odraz v hladině

Vzpomínky bledly. Stěží jsem v paměti udržel jména. Z některých kdysi milých tváří zůstaly jen mlhavé skvrny. Bylo to vlastně milosrdné.
Silmaril. Záblesk kamene mizícího v temných vlnách.
Rozevřel jsem dlaň. Jizvy spáleniny zesvětlaly, téměř zmizely. Palčivou bolest jsem však měl nenávratně vypálenou v duši. Cítil jsem ji každičký den po tisíce let.
Silmaril. Záblesk kamene mizícího v temných vlnách.
Tenhle obraz nemizel. Byl ostrý a jasný.
Někdy, když padla noc a moře bylo klidné, jsem se děsil, že ten záblesk v temné vodě znovu vidím. Byl to však jenom stihomam. To hvězda se odrazila v hladině. A nebo ne?