Mám se ho zeptat?

Už jsem přečetla snad stovky knih, napsala stohy básní a uklidila každé smítko. Jsem tu tak dlouho, že pomalu přestávám vnímat čas. Ach, jak moc mi chybí můj tatínek.
Možná, že... možná, že kdybych se ho zeptala, pustil by mě... aspoň na chvíli.
Vím, že není zlý. Všechno, co pro mě dělá, tolik se snaží být dokonalým hostitelem, je ke mě tak laskavý... snad ho mám i ráda. Navíc, čajová konvice říkala, že i on mě má rád...
Ano. Zkusím se ho na to zeptat. Neopustila bych ho, vrátila bych se. Ale než se ho zeptám, poradím se se svícnem...