Už několik let píšu stoslůvky o Bídákovo hospodě a zapomenu na jeden z nejdůležitějších rysů Kruegeho. Po nedávném večerním rozhovoru s přítelem mi bylo připomenuto, že to vlastně není jen ten zábavný chlapík, ale že je v něm mnohem víc.
Kruege byl veselá kopa a tak se stávalo, že všichni dokázali zapomenout, co se v něm skrývá. Respektive kdo.
Od války neuplynuly ještě ani tři roky a i když většina mužů se s tím nějakým způsobem poprala, zůstávali další, kteří si nesli šrámy na duši. A pak tu byli takoví, kteří, aby zapomněli, dali nechtěně vzniknout svému alternativnímu já.
Poslední dobou se stávalo často, že jste narazili na Kruegeho jak se hádá sám se sebou. Podle tónu hlasu bylo poznat, kdy mluví který z nich. I podle četnosti nadávek. Byli tak fascinovaně zabraní do svého světa, že ostatní vůbec nevnímali.
Válka poznamenala každého jinak. Někomu změnila jméno - tehdy se začalo Poetovi říkat Poeta (stále není jasno proč, když dokopu přítele k opravení předchozích kapitol a psaní dalších, třeba se to konečně dozvím).
Kruege si z války odnesl mnohočetnou poruchu osobnosti.
Kdyby to nebylo jasné, tak onou klecí jsem myslela poškozenou mysl člověka. Sice žádného neznám osobně, ale už jsem jich pár potkala a vždy jsem byla překvapená, jak byl daný člověk zabrán - až fascinovaně - do rozhovoru s někým "neexistujícím".
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A to je podstatou druhých
galahad
A to je podstatou druhých identít? :)
Nah, to odo mňa nebolo pekné :( Drabble sa mi ale páčilo.
Tak alespoň, že se drabble
Eillen
Tak alespoň, že se drabble líbilo :-)
Aha. Drsné.
Profesor
Aha. Drsné.
Celou dobu ho vykresluji
Eillen
Celou dobu ho vykresluji jako vtipálka a pak přijde tohle... To je ta má děravá hlava :-( Letos ten fandom nějak depresivní. Chtělo by to zase napsat něco veselejšího