Jako první na toto téma mě napadlo to klasické upozorňování dětí např. při šilhání nebo dělání různých jiných opiček. U toho věta Jen ať ti to nezůstane! zazní snad pokaždé. Rozhodla jsem se ale napsat příběh trochu z jiného pohledu. Možná je ze života, možná se toto skutečně stalo, možná teprve stane, ...
Žila byla jedna holčička. Měla ráda život, lidi, zvířátka. Ráda se smála. Všimla si, že někteří lidé se nesmějí. Chodí zamračení, naštvaní, smutní, pláčou, ...
Na malé barevné papírky nakreslila smajlíky a napsala: Pošli úsměv dál.
Chodila městem a papírky rozdávala. Dávala úsměv těm, kdo ho potřebovali.
Došla na hřiště, tam seděl plačící chlapeček. Dala mu papírek. Udiveně se podíval a přestal plakat. Šla si hrát na pískoviště s kamarádkou. Chlapeček se k nim ale nepřidal a odcházel.
„Jen ať ti to nezůstane! Pošli ho dál!“
„Dám ho do žákovské knížky, kde mám tu pětku. Pro maminku. Děkuji ti!“ usmál se.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No to je krásné :)
Peggy Tail
No to je krásné :)
Děkuju :-)
Zdena
Děkuju :-)
jéé, to je roztomilé :)
Dia
jéé, to je roztomilé :)
to je milé :-)
Aries
to je milé :-)
hezké, moc
Tora
hezké, moc
Jak se to jmenovalo smajlík,
Lee
Jak se to jmenovalo smajlík, měla jsem temné tušení, že to bude drasťák a ono ne... :) Milé.