Probuzení

Již je tomu dávno, kdy do země vpadl krutý útočník, dobyl ji a většinu obyvatel pobil.
Ti, co zbyli, uprchli daleko do hlubokých lesů, kde bohužel postupem času zdivočeli, zhoupli a oněměli.
Stromy upadly do hlubokého spánku. Z něj se budí jen občas a jen napůl, když jimi náhle pohne dávná vzpomínka na nekonečné tance pod hvězdami, na udatné činy a zašlé časy. Tiše si šeptají staré příběhy.
Stromy si pamatují. A čekají.
...
Jednoho rána (stejně obyčejného jako každé jiné, ale zároveň tak neobyčejného jak to
jen jde), se právě s rozbřeskem rozlehl Narnií Lví řev. Hluboký, mohutný a nádherný.