Další den ráno

V noci ho někdo musel zabít, jinak to nebylo možné.
V hlavě mu seděl vzteklý trpaslík a vyhrával bubenické sólo na jeho mozek. Logan by se bodnul do ucha, jen aby přestal, ale to by znamenalo zvednout ruku.
“Říkal jsem ti to.”
Logan zaskučel. Trpaslík ho píchl paličkou do čelního laloku. Calibanův hlas byl otravný i za normálních okolností, ale teď...
“Drž hubu,” zavrčel: “umírám.”
“Máš kocovinu.”
Kocovinu? V životě mu z chlastu nic nebylo.
Něco cvaklo o stůl. Logan rozlepil jedno oko. Tableta a sklenice s vodou.
“Už ti není stopatnáct. Vítej mezi nás smrtelníky.”
Trpaslík praštil do činelů.