Kousavců král

Simbacca se na chvíli, kdy se mu měl táta nastěhovat na loď, děsně těšil. Zase budou všichni spolu, jako za starých dobrých časů v enklávě, jenom tentokrát bude šéfem on.
Radostně sledoval, jak na přistávací plochu hangáru dosedá (někdo by řekl dopadá) popelářská loď, jak rampa klesá a jak z ní vychází jeho táta. Páska přes oči, v ruce flaška.
[„Bacha, kouše,“] přivítal syna a mířil ke kajutám.
Simbacca k tomu jako dítě skutečně míval sklony, ale nechápal, koho se před ním starouš snaží varovat teď.
[„Komu to–“]
A v tu chvíli ho smetl rozverný, z rampy seběhnuvší slepecký nexu.