Od té doby, co Greta zakopala sestře a bratrovi válečné sekery a Beatrix se začala objevovat jen v pozici návštěvy, se vše zdálo býti růžové, nadýchané, obláčkovitě snadné. Beatrix držela slovo, nikoho neurážela a kupodivu nejlépe vycházela s mladým panem Sternem, sympatickou skvrnou na rodinném jméně. A malou Karoline zbožňovala.
„Proč Beatrix nikdy neměla děti?“ zeptala se Aneta jen mimochodem jednou při pletení – vůbec jí to nešlo a jehlice často končily zabodnuté v ovoci.
„O tom nemluvíme,“ řekl po chvíli Wilhelm. „Některá témata...“ Hledal vhodná slova.
„Jsou zakázána. Chápu.“
Neptala se, ale myšlenky se rodí samy a na zákazy nehledí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně sedí k tématu :) a
Queen24
Krásně sedí k tématu :) a krásně vykreslená atmosféra
Děkuju :)
Ancient Coffee
Děkuju :)
míp
Kleio
míp
míp míp
Ancient Coffee
míp míp
"sympatická skrva na rodinném
Tenny
"sympatická skrva na rodinném jméně", to je skvělý. :D
Krásné drabble. :)
Děkuju! :)
Ancient Coffee
Děkuju! :)
Proč mám pocit, že se Aneta
Eillen
Proč mám pocit, že se Aneta nakonec Beatrix zeptá?
Jinak atmosféra, tak jako vždy, dokonale vykreslena.
Možná, uvidíme :). Děkuju!
Ancient Coffee
Možná, uvidíme :).
Děkuju!