DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

“Is she asleep?”
“I hope so.” Mouse's voice sounded almost gentle.
“I think she's pretending, just to hear what we say behind her back.”
Risa let out a little sigh, but didn't move. Thorne didn't need telepathy to see right through her.
“I'd rather talk about Kylo Ren's...” Wolf made a curious pause. "...betrayal."
Risa was resisting the urge to cover her ears and start singing.
“That dialogue with Vader -”
A sudden flash of light made the teacups glitter.
Risa appeared in a corridor two storeys lower. Did Wolf just try to use Star Wars spoilers against her?! The nerve...

PROSINEC 2223

„Přistupte“ řekl předseda přijímací komise.

„Tak si to zrekapitulujeme: 33 let, 2 vysoké školy, stáže na raketoplánech, observatořích, skvělá doporučení, výborné pozorovací schopnosti.“

Přikývl jsem.

Co bude dál, pomyslil jsem si, jaké dotazy.

„Zdravotní testy také v pořádku, fyzička výborná, co civilní život? Vidím, svobodný, rodiče a bratr pracují na Marsu?

Ano, a příliš se nestýkáme, pomyslel jsem si - a je to opravdu důležité?

„A co vy? Nějaké rodinné plány, přítelkyně?“

Některá témata by měli být zakázaná, nechci právě teď řešit, s kým žít a zda se mi líbí více brunetky než zrzky.

Já chci letět ke hvězdám.

Obřízka nebo křest.
Zákon nebo milost.
Skutky nebo víra.
Soupodstatný nebo svépodstatný.
Člověk nebo Bůh.
Duch vycházející z Otce nebo i ze Syna.
Bohorodice nebo Kristorodice.
Preexistence duší.
Jen božská nebo božská i lidská mysl v lidském těle.
Uctívání obrazů nebo jen jejich užívání.
Bohovrazi, rouhači, ďáblové - nebo jen jinak chápající "starší" bratři.
Jen chléb nebo i kalich.
Písmo nebo i církev a tradice.
Špatné datum nebo špatná událost.

Rozdělující otázky místo spojující lásky.
Diskuze podstatné pro lidské ego, ne pro Boží plán.

Jako těch na cestě do Emaus se i nás dnes Ježíš může ptát: "O čem to rozmlouváte?"

„Dobrý den, Česká pošta, mám pro vás doporučený dopis. Můžete –“
„Já vás pustím nahoru.“ Bzučák. Ježišikriste, jak ti asi nosím poštu? Mám klíče. A teď ještě lézt do pátého patra bez výtahu? Nejsi nemohoucí!
Otevře jenom v trenkách. Pivní pupek se přelévá přes gumu a z bytu se line lahodná vůně dvou krabiček denně.
Tik v oku.

„Haló, slečno! Tak snad mi ten dopis donesete, né?!“
Tos měl říct před deseti minutama – když jsem zvonila!
„To je příšerný, budu si stěžovat!“ Chcípni, děkuji.
Vražda v prstech.

„Znáš ten vtip o České poště? Vlastně ne, ten by ti stejně nedošel!“
Výkřiky.

S mírnou úzkostí a zároveň zvědavým očekáváním pozoruju rostoucí napětí.
Konverzace dávno minula bod zdvořilostních frází, ale všichni zatím mluví slušně.
To už se přidal i strýc, bojovně cení zuby a prská až sem při vášnivé obhajobě svého názoru.
Další mu oponuje s poněkud šíleným leskem v oku.
Jinému členu rodiny nebezpečně pulzuje žíla na čele.
Hlasy už dávno nejsou klidné a překřikují se, ruce divoce gestikulují.
Nechápu, že se ještě slyší.
Vždy jsem byla spíš pozorovatel, než účastník diskuzí. Netřeba provokovat už tak dost výbušné téma.
Mezi přáteli a při rodinných sešlostech by se politika opravdu měla nechat stranou.

Write a drabble about it, they said. Yeah, I did complain that meta-topics like this one about topics that should be banned perhaps should be banned. Yeah, I do feel that from a position of a first-timer, I'm at a severe disadvantage about what I can draw from without diving deep into a rabbit hole of reading all the stuff from the past. Yeah, it's less than twenty minutes to the deadline. Yeah, my brain feels like it's composed of feta cheese. Yeah, I'm listening to music that is making my brain switch to sleep mode. Yeah, I give up.

A tak jsme na konci prázdnin zase osaměli.
Děti si přijely pro děti, poděkovaly za hlídání, snědly oběd a odjely.
Zůstali jsme na verandě a dívali se na místo, kde nám zmizely z dohledu.
Ve stínu pod pergolou bylo příjemně. Houpačka pod námi povrzávala.
Hermiona pohladila moji ruku a pak do ní vložila tu svou. Byla teplá a pořád stejně drobná a jemná.
Na zahradě voněly růže. V horkém vzduchu bzučely včely.
„Možná bys jim některé příběhy vyprávět neměl,“ řekla káravě a zároveň tak láskyplně. To uměla jen ona. „Liam s Philipem si včera na hřbitově hráli na vykradače hrobek.“

"A kdy ze tu skolu dodelas?"
"Uz jsi dala mikroekonomii?"
"Kdy jdes na statnice?"
"Jak dopadly statnice?"
"Uz jsi inzenyr?"
"A co kluka, uz nejakyho kluka mas?"
"A kdy nam ho predstavis?"
"Hele, uz jste spolu fakt dlouho, kdy bude svatba?"
"No tak kdy ze bude ta svadba?"
"Mas nejvyssi cas poridit si dite, vzdyt ti uz bude tricet?!"
"Vazne? Za nas se deti kojily az do dvou let, myslis, ze to je normalni?"
"Coze, ty jdes do prace? Uz? Manzel s tim souhlasi?"
"Tvuj muz bude na materske? A nemuze to ohrozit vyvoj ditete?"
"Nejakou radu ode mne, nechcete?"

Občas u jídla zazní témata, co by se měly zakázat.
-A už jste slyšeli o tom případu vykuchanýho člověka ...
-To nic není, to mě když trhali stoličky ...
-No pak přišla na řadu ještě placenta ...
-To já jednou šlápl do ...
Máte chuť je zabít?
Poradím vám kouzelnou formulku.
Zní: Pojďme se bavit o nečem jiném, třeba o pravěké karbonizaci.
Na to se pak už nedá nenavázat Jak tam ty plavuně a přesličky padaly do bažin, a pak se tlakem a působením teplot postupně měnily v uhlí.
Nevím čím to je, ale u nás doma formulka spolehlivě fungovala na zahánění zlých témat.

"Tuhle jsem potkala nějakou totálně zelenou ženskou. Prostě měla zelenou kůži."
"Neměla ji jen nabarvenou?"
"Ne, byla fakt jedna z nich. Vyčarovala strom."
"A tobě nic ti neudělala?"
"Ne, proč by měla?"
"Protože může. Vždyť jen mávnou rukou a z nás může být třeba ropucha. Nic je neomezuje. Neměli bychom je pouštět mezi sebe. Tohle je jak s těmi imigranty. I když ti byli aspoň lidi jako my."
"Ale působila docela mile."
"Nenech si nic namluvit. To je jenom jejich propaganda. Ale určitě nás chtějí zničit. Musíme jim zakázat vstup k nám."
"Lepší by bylo zakázat tenhle strach z neznámýho."