Kruté počítání oveček

Hluchý jak pařez, zůstal tam ležet.
Jehličí zabodané v těle a srdce, jako kdyby mělo každou chvíli puknout.
Nelu prožíval nehynoucí tryznu, ale stále se cítil příliš dotčený.

Jak může být tak krutý?

Okolnosti svou agresi vůči tomu mordýři stupňovaly.
Prapodivné útvary zmizely z čista jasna. Byla všude tma, měsíc se již odklonil.
Krčící se zoufalec si ulehl na záda a vypadal přímo mrtvolně. Díval se do tmy nad sebou.
Bylo mu jedno, že nic neslyší.

Místo oveček počítal oběti. Ty svoje.

Zakrátko z nebe pomalu plynuly magicky zářící proužky.

'Ssssssss' a přímo do očí! Řval...zase.

Karma už porcuje...