Magické světlo

"A není třeba něco, čeho se bojí?" Ukuk se díval dolů na dno příkopu plné škropiónů velikých jako on sám.
"Nevím o ničem, co by stálo za řeč," opětně si povzdechl rytíř.
Blubka se nenechala svést všeobecným smutněním. Sletěla níž, těsně nad jedovatá žihadla, a vyčarovala bludiččí světlo. Nejprve se nedělo nic, ale za chvíli se štíři jeden pod druhém začali obracet a světýlko následovali. Blubka neváhala a čarovala další světýlka, dokud na dně příkopu nebyly pruhy volného prostoru.
"Co koukáte, pojďte, rychle, dlouho světýlka nevydrží. Jsou přeci jenom bludičková." Zněla skromně, ale v duchu na sebe byla náležitě pyšná.