Všichni muži jsou stejní

Poznala ten zvuk okamžitě. Spíš jen tvar ticha, které vydává pláč bez slz dušený v polštáři. Vklouzla do ložnice nepozvána a položila mu ruku na čelo.
"Byl to jen zlý sen," konejšila ho, jakoby ta lež dokázala zmírnit znovu prožívané hrůzy.
Vzdálené hřmení mohla být děla, připomínající děsivé obrazy bitvy, přátele roztrhané na kusy a křik umírajících koní.
Mohla to být bouře, která přivolala vzpomínku na karibský hurikán, který bral domy, úrodu, životy i naději.
"Prosím," zašeptal Alex ochraptěle a stiskl její ruku.
Přemohla myšlenku, že stíny mají oči a soudí ji. Zůstala dokud neusnul a odešla až k ránu.