Hamilton: An American Musical

Napočítá do deseti. Vystřelí.

Svět na okamžik přestane existovat. A pak…

Kalné světlo úsvitu nahradí reflektor zamířený přímo na něj. Země pod ním je ze dřeva. Ruka, kterou svírá pistoli, má jinou barvu, než dnes ráno.

Kulka letí snově pomalu. Pokusí se ji zadržet. Žena, která ji k němu nese, zavrtí hlavou.

Ještě nemůže vykročit z role. Ještě se nemůže zachránit.

Ještě zbývá poslední píseň.

Pak se pokloní a odejdou z podia.

Venku je New York. Vysoké domy pomalu mizí, dokud znovu nepozná ulici, po které jde.

Bude to trvat mnoho let, ale je zase na cestě do New Jersey.

Doktor hodil nohy na palubní desku a usmál se. Marťané byli zpátky na Marsu, Spojené státy se znovu nestaly britskou kolonií, a potřeboval na to jen akvarijní rybičku a kus papíru. A hodně běhání.
Zasloužil si odměnu.
Byl si jistý, že než se to celé zvrtlo, kupoval si na Alfě Century čaj - jogan a gumoví medvídci. Skoro netekl, ale jednou za čas neuškodil.
Naposledy ho odkládal na stůl, když se bavil s tím zrzavým právníkem…
Rychlá kontrola ukázala, že Hamilton stále zemřel v souboji, ne na infarkt. I když jeho příspěvky do Listů federalistů byli o dost nečitelnější - a delší.

Ten příděl rumu jim měl vydržet na celou cestu do Ameriky. Dopili ho ještě na dohled od Nevisu.
“Když on pořád žvaní,” zaskučel jeden z námořníků. Vypadal, že posledních pár dnů toho moc nenaspal.
“Pokud teda zrovna nezvrací,” poznamenal druhý: “jenže to mu trvá pár minut, a pak se zase vrátí ke žvanění.”
“Pořád ho můžem přivázat ke kotvě a hodit ho přes palubu.”
“Nemůžem ho přece utopit!”
Přešla dlouhá, nepříjemná pauza. Z horní paluby byl slyšet přeskakující hlas. Nerozuměli přesně, o čem mluví, ale znělo to, že se sotva rozjíždí.
“Ale na druhou stranu… studená koupel ještě nikomu neublížila…”

Hamilton se snažil se vyhnout Washingtonovu upřenému pohledu.

"Synu, takhle to nemůže pokračovat."

"Nic se nestalo, pane."

"Vážně? Tak jak vysvětlíš tohle?"

Hamilton zvedl ruku k modřině u oka. "Jenom menší hospodská rvačka."

"Mám ti připomenout, že jsme všichni na stejné straně? Nemůžeme si dovolit hádat se s Leem a jeho muži."

"Uráželi vás! Navíc, my jsme to nezačali."

Washington povytáhl obočí. "Já slyšel, že jsi pokřikoval nevhodné narážky."

"Přátelské pošťuchování."

"Takže když jsi vykřikl "Hrr na ně!" a jednoho udeřil židlí, bylo to taky v přátelském duchu?"

Hamilton raději mlčel. Doufal, že historie odvrátí oči alespoň od tohohle momentu.

Burr se snažil neřešit věci, které nemohl ovlivnit, ale i on měl své meze.
"Jen si to přečti," hodil na stůl svazek papíru: "kdyby slova tahal z klobouku, dávalo by to větší smysl. Ale protože je to Hamilton, bude to Washington brát jako geniální dílo."
"Nežárlíš tak trochu?" ušklíbnul se Laurens a zvedl horní list k očím. Po pár řádcích se zarazil a přečetl je znovu, důkladněji.
"No potěš," hlesl nakonec: "Díky, Burre."
"Za co?"
"Obchází tu nějaká divná horečka. A jestli tohle…" ukázal na svazek na stole: "není příznak, tak Alexander začal kouřit něco opravdu zajímavého. A nepodělil se!"

“No není to krasavec?”
Madison si berana důkladně prohlížel. Z Jeffersonova popisu čekal něco na způsob velikonočního jehňátka. Tohle byl spíš hrdý psychopat z dlouhého rodu hrdých psychopatů. Ty rudé oči snad byly jen odraz světla.
“Nechal jsem si ho poslat přímo z Shetland, s příplatkem za expresní doručení, došlo k nějakým ztrátám na životech…”
“Ztrátám na životech?” vyjekl Madison.
“Pár námořníků spadlo přes palubu,” mávnul Jefferson rukou.
Madison se znovu podíval na ovci.
Byl si skoro jistý, že se usmívá.
Přesně tak to bylo, jako by šeptala, a NIKDO to nebude panu prezidentovi rozmlouvat. Rozumíme si, ty mrňavá vráno?

“Fin. Dernier. Poslední kurrže padlo za vlast.”
Popravdě, posledního opeřence spořádali týden zpátky, proto se raději nikdo neptal, čemu Lafayette říká kurrže.
“Myslel jsem, že znám peklo...”
“Protože jste nikdo...”
“Jestli začneš o Quebecku, seš první na příštím jídelníčku, Burre!”
“Ne, vážně. Co teď?”
Odpověď přinesl Hercules v podobě vzkazu vonícího kosatcovým pudrem a vanilkou.
“Ubytování pro vybrané gentlemany," četl Hamilton. "Chci postel. Roky jsem neviděl peřinu.”
Lístek šel z ruky do ruky.
“Mám první koupel.”
“Bůh ví, že nesním o ničem jiném, než strávit odpoledne v županu.”
“Burre?”
Oslovený znovu přivoněl k lístku.
“Aarrone?!”
“Já... Já si zamlouvám hostitelku.”

Má nejdražší Elizo,

děkuji za překrásný čas, který jsme spolu strávily. Je tu však jedna věc, kterou jsme spolu nestihly probrat.
Tvůj drahý Hamilton, ještě na svatbě štíhlý mladík, se začíná zakulacovat. Obávám se, že bez včasného zásahu by se z něj mohl stát ufuněný manžílek.
Léčba je naštěstí prostá, stačí na ni jen pružný vrbový proutek. Hamiltona pak každé ráno vyveď před dům, dej mu krátký náskok a pokud se mu nepodaří utéct - no, pak přijde ke slovu proutek. Pohyb na čerstvém vzduchu mu rozproudí krev a prospěje nejen jeho zdraví, ale i vašemu manželskému životu.

Tvá sestra,
Angelika