Dekameron 1776

Seděl pod jabloní a skládal k sobě kousky papíru, jako kdyby se pokoušel složit zpátky opadaný květ. Symbol křehké pomíjivosti. Symbol nového začátku.
"Řeknu ti ho slovo od slova," navrhla. Jinou omluvu neměla.
"Přišla ses rozloučit?"
"Přišla jsem se pomilovat pod kvetoucími stromy," vysvětlila. "Akorát jsem přišla o dva měsíce pozdě."
"Tak dlouho bych nečekal," zalhal.
Klekla si k němu a zpod prstů mu brala dílek roztrhaného dopisu za dílkem. Mačkala je do kuličky, která se jarnímu květu podobala mnohem víc.
"Budu ti psát každý den," řekla pohnutě, jako by říkala tu druhou očividnou věc. "Jemu už nenapíšu ani řádku."

"Byla jste odhalena," zašeptal jí francouzsky a do klína jí položil dopis.
Na Theodosiině tváři se vystřídal úžas, vztek a nejistota.
Lafayette se posadil do protější lenošky a pomalu vysvětloval: "Aaron má ve zvyku, zakládat si korespondenci do knih, Washington na ni má brašnu, vy, ma chérie, nosíte dopisy u sebe, dokud je nedáte přímo kurýrovi. Říkal jsem si, pročpak? Povězte..."
"Čekáte doznání?"
"Non, čekal bych lítost."
Převrátila list v ruce: "Pořád je to můj manžel a pořád ještě tu válku nemusíte vyhrát."
"Aarronovi to zlomí srdce," varoval ji.
Přetrhla dopis a zahodila ho: "Ne, pokud mu o tom neřeknete."

Předrahá přítelkyně,
obavy, že bych Ti cokoliv tajila, nejsou zcela na místě. Ačoliv nemohu konkurovat tvým magickým májovým požitkům s začerněno, věř, že ani mí hosté věru nejsou neužiteční.
Předně, podplukovník Burr. Nedostatek zkušeností vyvažuje trpělivostí k učení. Přesto od něj upřednostňuji to, co předchází a co následuje.
Plukovník Hamilton je přirozený talent, ale rád na to hřeší. Je nedůsledný a ukvapený.
Generálmajor Lafayette představuje zklamání. Nikoliv, má milá, nešlo o přehnaná očekávání, ale ještě teď mě všechno bolí pro jeho nemotornost.
Překvapivým vítězem je tak generál Washington, zkušený, trénovaný, zralý muž s pohlcujícím smyslem pro rytmus.
Vždy tvá
T.

"Takhle velká, hrozně přítulná," popisoval generál Lee. "Jmenuje se Juno."
"Vážně jsme ji neviděli," odpověděl mu Hamilton, zatímco Laurens se tvářil, jako by ji nedávno povečeřeli.
Když je Lee opustil se zlomeným výrazem, začali otázku řešit vážněji.
"Vsadím se, že ho zakousl Steubenův chrt."
"Nebo ta Washingtonova dalmatinka."
"Moment, ta pečínka... Burre, neříkala Theo něco o čerstvém záhonku?"
"Ne. A kdyby... Proč zakopávat něco, co se dá ještě třikrát vyvařit."
"Aarone! Quebec je zakázané téma! Jednou provždy."
Nakonec byla postrádaná pomeranianka objevena v kuchyni vedle kola a soustavy převodů. Paní domu ale odpřísáhla, že nevydala žádné příkazy k mechanizaci rožně.

Poznala ten zvuk okamžitě. Spíš jen tvar ticha, které vydává pláč bez slz dušený v polštáři. Vklouzla do ložnice nepozvána a položila mu ruku na čelo.
"Byl to jen zlý sen," konejšila ho, jakoby ta lež dokázala zmírnit znovu prožívané hrůzy.
Vzdálené hřmení mohla být děla, připomínající děsivé obrazy bitvy, přátele roztrhané na kusy a křik umírajících koní.
Mohla to být bouře, která přivolala vzpomínku na karibský hurikán, který bral domy, úrodu, životy i naději.
"Prosím," zašeptal Alex ochraptěle a stiskl její ruku.
Přemohla myšlenku, že stíny mají oči a soudí ji. Zůstala dokud neusnul a odešla až k ránu.

Pánové řešili poválečné uspořádání, národní banku, parlament, volební systém... Jen Lafayette si s Theodosiou vyměňoval starostlivé pohledy. Beze slov se smlouvali na zámince ke změně tématu. Věděla, že být duchaplnou hostitelkou není jednoduché, ale některé dny zkoušely hranice její trpělivosti na dřeň. Nebránila se politickým diskusím, ale Laurens jí připadal naivně odtržený od reality, Burr posedlý nezpochybnitelnými právními definicemi a Hamilton si budoucí Ameriku představoval jako Británii, jen bez krále...
Vstala a uhladila si sukni gestem, ze kterého už dokázali poznat, že je zle.
"Nemůžeme se vrátit k předválečnému stavu," pronesla rozhodně. "Protože právě ten je příčinou našich současných potíží."

Rozechvělými prsty skládal modrozlaté kousky k sobě. Pořád na nich byly skvrny od kakaa. Vypadaly jako otisky jeho prstů. Jemně tiskl střepy dohromady, jakoby spojoval své vlastní zraněné a roztříštěné nitro.
Zlaté linie se skládaly do tvarů exotických stromů a ptáčků. Ta drobná a křehká věc měla ve světě, kde žil, větší hodnotu než lidský život. Zdála se i mnohem zranitelnější.
Ostrý střep mu rozřízl prst a bílá jizva v porcelánu se zabarvila do krvava. Přitom zbývalo tak málo. Pod tenkou vrstvou laku by spoje u oušek dokázaly splynout a zatajit lidským očím krutou pravdu.
Některé rány se nikdy nezhojí.

"Voníš vanilkou," zašeptala do horké letní noci.
"Takové věci bych měl říkat já..." upozornil ji Aaron, zatímco se zaobíral všemi vynalézavými věcmi, které drželi její živůtek.
"Au!"
"Deset špendlíků," připomněla. "Což je nic v porovnání s tvými šestnácti knoflíky."
Nikdy neměla trpělivost, zatímco u Aarona tvořila tahle vlastnost polovinu charakteru. Přesto si nějak nedokázal vybavit, proč tak dlouho otálel. Theodosia si naopak přesně vybavovala, že použila všechny způsoby, jak dát najevo, co cítí. Některé opakovaně.
Teď aspoň nemusela pochybovat, co cítí on.
Cítil touhu, vůni jejích vlasů a bolestnou nejistotu, jestli chce Theodosia jeho nebo kohokoli, kdo jí zahřeje postel...

"Hlavně nezačínej o Quebecu," varoval Hamilton, když přišla s vyprávěním řada na Burra.
Kdyby tehdy zimní tažení skončilo vítězstvím, možná by Aaron byl pořád ten nadšený mladý důstojník, co baví společnost hrdinskými historkami. Z Kanandy se ale vrátil předčasně zestárlý cynik.
"Nikdo z vás tam nebyl," začal pochmurně.
Plán výpravy počítal s cestou o více než polovinu kratší, než jakou vojsko zmrzlou divočinou přošlo.
"Dezerce, nemoci, zásoby nám došly koncem října..."
Do cíle dorazila počátkem prosince pouhá polovina mužů.
"Aarone, nebudu to opakovat, buď si nech řeči o Quebecu pro sebe," upozornil ho Laurens. "Nebo konečně prozraď, jak chutnají lidi."

"Na americkou nezávislost!" pozvedl Washington sklenici portugalské madeiry propašované z Francie holandskými podloudníky. Pro dobrou věc se obvykle musí spojit celý svět.
"Na Jefferrrsona!" připojil Lafayette jméno autora deklarace.
Až časem se z tichého viržinského farmáře stane kontroverzní politická postava.
"Na Franklina!" přidal Hamilton dalšího spoluautora.
Ten byl kontroverzní vždycky, dokonce si v tom liboval. A všichni ho za to obdivovali.
"Na Johna Adamse!" doplnil Burr toho posledního.
Neoblíbeného, tvrdohlavého protivu a brilantního myslitele se sklonem poučovat.
"Kušuj, Aarone, když na Adamse, tak na Sama!" přebil Laurens trumfem.
Protože pokud jde o zanechání odkazu, zakladatele státu snadno překoná zakladatel pivovaru.

Generál Washington nikdy neměl valné mínění o morálce v kontinentální armádě. Poslední dobou upadal do chmurné deprese, že horší to být nemůže.
Hamilton toleroval podřízeným porušování subordinace, Burr předstíral úžeh a nechával se opečovávat, Lafayette zjistil, že domácnost paní Prevostové je frankofonní, a přestal používat angličtinu a Laurens...
"Podplukovíku Laurensi! Očekávám vysvětlení!"
"Neopatrnost, pane. Upadl jsem na schodech."
Měl odřené klouby na obou rukou, monokl na pravém oku, rozseklé levé obočí, ret a na bradě temně fialovou skvrnu.
"V jednopatrovém domě? Na těch třech schodech z verandy?"
Laurens vzpurně zvedl hlavu: "Ale měl byste vidět, jak dopadly ty schody, pane!"

Není větší potěšení v horkém letním dni, než nepozorovaně vklouznout do sklepa a ve sklenici pod schody ulovit nádherně studenou nakládanou okurku. Jedinou komplikací bylo, že šlo o cizí sklep a cizí okurky.
"Neučili vás, že krást se nemá?"
Laurens vzhlédl, ale zase pohled sklopil, protože Theodosia stála na schodech nad ním, a on nepatřil k těm, kdo by tajně koukali dámám pod sukně.
"Že já to na vás povím!"
"Nepovíte," opravil ji Laurens a labužnicky se zakousl do úlovku. "A já na vás zase nepovím, že si dáváte koprová semínka, abyste neusnula, když vás naše historky nudí k smrti."

Válečný nedostatek přinášel Theodosii starosti a přítomnost žádoucích mužů je stupňovala. Právě pomocí starobylé krejčovské magie přeměňovala své svatební šaty na dvoje moderní.
Mohlo se to zdát přízemní, ale Burr měl své zkušenosti: "Jedna dáma z Bostonu mě vyměnila za čtyři páry punčoch, střevíce a slamák."
"Měla vkus. Ty jsi zadarmo drahý," dával Hamilton najevo zběhlost v účetnictví.
Theodosia docela nesouhlasila: "Jediné muže, co mají větší cenu než hedvábné punčochy, vozí z Afriky. A podle mě je to ohavnost!"
Její pravdivý názor však byl, že svou roli sehrálo, že Burr už ve dvaceti plešatí. Tak jízlivá ale nebyla ani ona.

"Zaslechl jsem něco o veřejné nahotě," začal Laurens. Znělo to bezelstně, ale jen těm, kdo ho neznali. "Nemáte pro nás historku, pane generále?"
*mrk*
"To nestojí za řeč," zkusil Washington. Marně.
"Ale notak, Georgi!" odbyl výhradu Laurens a šťouchl generála loktem.
*mrk* *mrk*
Theodosia vyprskla potlačovaným smíchem.
"Je pozdě..." zkusil generál poslední možnost úniku, ale tím rozesmál i ostatní.
"Není, co vyprávět," rezignoval. "Šel jsem si zaplavat. Jednu dámu napadlo, že ukojí svoji zvědavost nejlépe, když mi mezitím ukradne šaty."
"Proboha! Co jste dělal?"
Washington se pousmál: "Co jsem mohl dělat? Sháněl jsem se po fíkovém listu a nejbližším konstáblovi..."