Konec

Uprostřed dvora stálo pódium, na kterém byla impozantní dřevěná konstrukce s ocelovým ostřím ve svém vrcholu. Šumař částečně nevnímal. Jako ve snu ho věznitelé táhli na pódium. Jeho snahy o bránění se přicházely po předchozích hodinách vniveč. Připoutali ho do pokleku s hlavou dopředu. Nad hlavou se mu lesklo ostří a on už věděl, co bude následovat. Vždy doufal, že když už bude muset zemřít, bude to s přáteli v bitvě. Ne takto potupně bez jediného známého a ještě z neznámého důvodu. Zanedlouho přišli dva kati v rudých maskách. Chvíle příprav, pár slov, kterým nerozuměl, a ostří sjelo bleskově dolů.