Praha, 1. říjen 1885
„To oblečení je občas tak nepraktické,“ povzdechla si Paulína. „Zapínání na zádech – jedna by musela mít ruce jako opice, aby to zvládla sama.“
Lydie se tiše zasmála a dál zapínala řadu drobných perleťových knoflíčků na sestřiných šatech. „Ale je to šik, Pauli. Vážně. Člověk by neřekl, kolik elegance poskytne mrtvá schránka nějakého plže. Ty šaty ti opravdu moc sluší, ještě účes…“
„Žádné paví pero!“ ujistila se mladší. Z představy, že půjde s rodiči a panem Krásou na operu jen ona, jí volno nebylo. Sestra měla ovšem pravdu: bylo třeba využít příležitost, a když už se Lydie dokázala tak šikovně vymluvit…
A co ten den v Národním vlastně hráli?
Mignon, romantickou operu o třech jednáních, v níž jako host vystupovala c. a k. dvorní a komorní pěvkyně Marie Hauková.
k opeře viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mignon
Zdroj: Národní listy, r. 25, č. 269, z. 1. 10. 1885, s. 6.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to musela být nádhera
Aries
to musela být nádhera
To je opravdu povedené, jak
mila_jj
To je opravdu povedené, jak krásně nenápadně zakomponované téma, tak to, že máš zjištěno, co hráli.
Víš, co mě napadlo? Že dámy
Regi
Víš, co mě napadlo? Že dámy musely tehdy sedět vzpřímeně a moc se o židli neopírat. Ta řada knoflíčků musela děsně tlačit do zad :-)
Jsme ještě v době korzetů.
Aries
Jsme ještě v době korzetů. Jinak než vzpřímeně se ani sedět nedalo :-)
Krásná momentka, povedla se
Tora
Krásná momentka, povedla se
Tedy takové historické
Killman
Tedy takové historické detaily, to muselo dát práci dohledat.
Jo perleťové knoflíčky!!! To
KattyV
Jo perleťové knoflíčky!!! To je nápad!
Ó, teď jsem si je představila
Elluška
Ó, teď jsem si je představila. Tahle móda byla nádherná...
Plus zase skutečný střípek z historie :) Moc pěkné.
děkuji moc, Tvá chvála mne
Arenga
děkuji moc, Tvá chvála mne těší