Nejhorší den

Zazvonil budík. Tím to vlastně celé začalo. Vždycky za to mohl budík.
Z krásného ticha se stala kakofonie zvuků. Naráz, jako když střelí.
Všechno zvonilo, běhalo, dupalo, mlaskalo, křičelo a řinčelo.
Jon zakopl o svou vlastní bačkoru a teď poskakoval po pokoji a skučel bolestí.
Odie byl nadšený, pletl se mu pod nohy a jazykem se mu pokoušel olíznout bolavý palec.
Pak se oba zamotali do záclony, strhli lampu, převrátili křeslo a skončili svázaní v kuchyni.
Vtom z toustovače vyskočily zčernalé tousty a kávovar začal temně chrochtat.
Garfield pod dekou zaskučel: „Pondělní ráno by mělo začínat v poledne. V úterý.“