Když jsem zmeškala včerejšek, tak je to trochu dva v jednom. Romantika. Amber? Amber!
Sedím opět sám ve svém vězení za hranicí Chaosu a v prstech otáčím cameo s jedinou řasou vsazenou ve středu prstence ze spletených černočerných vlasů.
Přišla mi ho vrátit Dara osobně. Na začátku mého věznění mi ho vlastnoručně vzala. Teď prý „zasluhuji útěchu“. Chm. I v šeru panujícím kolem jsem poznal, že ještě před chvílí plakala. Jsem gentleman, takže jsem to samozřejmě přešel.
To memento jsem nechal vyrobit ve Stínu ne nepodobném Zemi, kde přišly do módy o mnoho staletí dřív. Teď, když se stalo mementem mori, pociťuji zvláštní prázdnotu tam, kde jsem doufal cítit hněv.
„Deirdre,“ hlesnu do ticha.
Říkala jsem si, že tohle téma z Amberu nepůjde a ten obraz si mě našel tak nějak sám. Představuji si to vytištěné na pomalu vypadávající stránce z toho starého vydání od Classicu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit