D28 - Musíme
Navazuje na D27
Armáda byla poražena pouhou holčičkou. Teď tu byla jen ona a já. Bojovali jsme spolu tři dny. Prohrál jsem. Ztratil jsem rovnováhu a skončil před ní v pokleku. Přiložila mi dva prsty na čelo a celý svět se rozplynul. Najednou jsme se nacházili v domě, který mi zatemnil rozum.
"Vítej doma, Ernaeli, máme spoustu práce," řekla jako sestra.
"Ne... nechci ničit světy... nechci přinášet utrpení."
"I já ne, ale musíme. Jinak nastane nenapravitelný chaos a nepřežije nikdo. Je to neustálý koloběh života a smrti. Aby život mohl přetrvat, musí zemřít. To je naše prokletí, které spočívá na našich bedrech, Ernaeli!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já už mu začínám přát šťastné
Já už mu začínám přát šťastné probuzení, to je jedna noční můra za druhou
...
naprosto s tebou souhlasím,
přečetla jsem to a řekla jen páni!!!
Nerad bych vám zkazil naděje,
Nerad bych vám zkazil naděje, ale...